Pivo, metro a tajemné zmizení! Kuriozity brněnské dopravy
První nádraží a první vlak aneb jak to začalo
V roce 1839 byla z Vídně do Brna jako do prvního velkého města na našem území zavedena železnice a na první brněnské nádraží 7. 7. slavnostně přijel první vlak. V ten den přijely do Brna čtyři zvláštní vlaky tažené lokomotivami Bruna, Gigant, Herkules a Bucefalus a ve 38 vozech sedělo 1 125 cestujících. Velká slavnost se uskutečnila na prvním brněnském nádraží, které stálo v místech mezi nádražní poštou a cestovní kanceláří Čedok jako nádraží hlavové. To znamená, že nádražní budova stála kolmo přes kolejiště a vlak tedy nemohl pokračovat v jízdě dál. To se stalo problémem v roce 1841, kdy mělo být vybudováno vlakové spojení s Čechami – z Brna přes Českou Třebovou do Prahy. Původní nádraží tedy bylo zbořeno a bylo vybudováno nové, tentokrát již souběžné s kolejištěm.
Od koňky k trolejbusům
Brno bylo po Vídni a Pešti (dnes součást Budapešti) třetím městem v mocnářství, které svým obyvatelům nabídlo veřejnou městskou dopravu. První vlaštovkou hromadné dopravy se v roce 1863 staly omnibusy, koněspřežné vozy pro 7–20 cestujících, které jezdily na pravidelných trasách podle jízdního řádu a s pevným tarifem. O několik let později protkaly ulice koleje a 17. srpna 1869 byla slavnostně zprovozněna trať z Moravského náměstí (tenkrát zastávka Kiosek) směrem do Králova Pole (Kartouzy) – tuto první jízdu – a tedy i první brněnskou zastávku MHD vůbec – označuje památník ve tvaru zastávkového označníku v dobovém stylu na dnešním Moraváku. Koňku o 15 let později nahradila pára a za dalších 15 let elektřina. Autobusy se přidaly ve 30. letech, trolejbusy pak v roce 1949.
Jména se mění, místa zůstávají
Názvy brněnských zastávek se, podobně jako názvy ulic a náměsí, v historii často měnily v souvislosti se změnou režimů. Některá jména se však i přes tyto změny v kolektivní paměti drží. „Točila jsem rozhovor s jedním pánem, co žije v Kanadě, ale vyrostl před okupací na Erbenově u Lužánek. Pro něj to samozřejmě byly Augarten a zazní to tam. Do hantecu pak ten německý název prosákne jako Augec. Nebo Moravské náměstí, kterému byl název v minulosti měněn zhruba osmkrát. Pro mého tátu to asi bude navždycky už Ruďák a určitě není jediný, kdo se občas přeřekne,“ vypráví historička Táňa Klementová. Zajímavostí je, že například Zelný trh se na dlouhých 38 let od roku 1952 oficiálně jmenoval náměstí 25. února – pro místní však i v této době zůstával prostě Zelným trhem či Zelňákem.
Hlubiny Starého Brna
Brněnské zastávky a jejich bezprostřední okolí pamatují i dramatické příběhy s temnými konci. Prasklá kanalizace a voda probourávající se do podzemních prostor způsobila v roce 1976 propad chodníku u tramvajového můstku na Pekařské. Pana Miloslava Šudáka z trhliny vyprostili hasiči, paní Marie Bartošová, která mu zřejmě přispěchala na pomoc, však zmizela v hlubinách. Část jejích ostatků byla nalezena až v roce 1992. Tragédii dnes připomíná pamětní deska Marie Bartošové na domě číslo 62.
Funkcionalistická čekárna
Obdivovaná brněnská funkcionalistická architektura má svého zástupce i mezi zastávkami městské dopravy – čekárna na Obilním trhu je dílem architekta Oskara Pořísky, autora nájemního domu Convalaria na České, Biskupského gymnázia či Tomešovy vily. Stavba na Obilňáku je jedinou dochovanou Pořískovou čekárnou (navrhl ještě podobné projekty na náměstí Svobody či Moravském náměstí), do 80. let 20. století se pod ní nacházely i funkční veřejné toalety. Stavba postupem času chátrala, v roce 2012 přišli architekti Tomáš Rusín a Ivan Wahla z Atelieru RAW s plánem na její obnovu, která byla nakonec provedena pouze částečně a dokončena roku 2017.
Nejezdil tudy vlak?
Nevynecháme ani příběhy spojené s vlakovou dopravou, která byla a je podstatným faktorem vývoje města. Přijdete-li do husovického parku Tišnovka, kromě hezkého výhledu vás patrně zaujme, že park je vytvořen coby připomínka železniční tratě staré Tišnovky, která tudy vedla od druhé poloviny 19. století a dosloužila před více než 60 lety. V parku stále najdete zbytky kolejí, také altán s informacemi o trati nebo venkovní ohniště – jeho mobiliář prošel po požáru rekonstrukcí. Pokud se o trati, jejíž pozůstatky jsou na více místech Brna, chcete dozvědět více, doporučujeme též knihy Poslední vlak brněnským severem I a II.
Když ne na Letné, tak aspoň na Lesné
Národní knihovna na Letné podle návrhu architekta Jana Kaplického sice nikdy nevznikla, poctou původnímu „blobu“ nebo „chobotnici“, jak se budově kvůli jejímu tvaru přezdívalo, se však stala zastávka Loosova v Brně na Lesné. V roce 2011 ji v rámci projektu společnosti Pepsi Refresh Your World (Osvěž svůj svět) navrhl student Martin Felgr. Zastávka se rozkládá na půdorysu 7 × 7 metrů, nechybí ani prosvětlovací otvor coby oko nad vstupem, který měl v Kaplického návrhu knihovny směřovat k Pražskému hradu.
Zastavte se na jedno
Zastavte se v Zastávce – pivnici malých pivovarů na Úvoze, jejíž interiér je sice zastávkami inspirován, ale posezení je tu rozhodně příjemnější. Na devíti výčepních kohoutech se střídají piva z lokálních pivovarů z Brna a okolí, z Tišnovska, jižní Moravy a dalších míst, nechybí ani produkce pivovarů létajících. V létě můžete „zaparkovat“ také na venkovní zahrádce, pokud jste však fanoušky zastávek a dopravy, rozhodně doporučujeme alespoň nakouknout dovnitř, pivnice má velmi příjemnou atmosféru a spoustu zajímavých detailů.
Příští zastávka: brutalismus
Hlavní brněnské autobusové nádraží, po desetiletí vnímáno jako jedna z nejnehostinnějších lokalit ve městě (této nálepky se zbavilo po velké rekonstrukci dle návrhu studia Chybik+Kristof v roce 2021) a důležitá součást budoucího jižního centra. Kde se vzala Zvonařka? První etapa výstavby probíhala v letech 1977–1978 a Zvonařka tehdy měla nahradit kapacitně nevyhovující autobusové nádraží naproti hotelu Grand. Třicet čtyři autobusových stání, zpevněnou plochu s osmi nástupišti a pěší lávky přes ulice Zvonařka a Plotní doplňovala odbavovací budova, všechny práce včetně charakteristického betonového poklopu byly dokončeny v roce 1985. Po zbourání Tesca zůstává Zvonařka spolu s Rullerovou budovou Ingstavu na Vídeňské posledními výraznými zástupci brutalistní architektury v Brně.
Kde se koupou šaliny?
„Podzemní“ stanice Pisárky a moderní pisárecké tramvajové depo DPMB od studia dkarchitekti přezdívané „cedník“ tvoří kontrast s vilovou zástavbou ulice Hlinky. Tato moderní stavba v roce 2020 získala několik ocenění, její hliníková fasáda pohlcuje hluk projíždějících tramvají, uvnitř se provádí servis i mytí vozů. Tradice vozovny v Pisárkách však sahá až do roku 1870, kdy tu vznikly kůlny pro koněspřežné vozy, jež teprve rok předtím začaly pravidelně brázdit brněnské ulice. Tyto dřevěné objekty nahradil po zavedení parní tramvaje nový areál na stejném místě, další rekonstrukce vozovny přišly spolu s elektrickými šalinami, stejně jako smyčka vzniklá u vozovny v roce 1910.
A přece máme metro! Trochu
Ano, Brno má svou podzemní tramvajovou zastávku! Je jí Západní brána v tunelovém úseku tratě Osová–Nemocnice Bohunice. Alespoň symbolicky je tak připomenut dodnes diskutovaný projekt brněnské podzemní dráhy, o němž se poprvé začalo mluvit již před více než padesáti lety.
Spolu s modernizováním vedení tramvajové tratě v 70. a 80. letech totiž v Brně vznikaly smělé plány na systém rychlé tramvaje, který by za pomocí osmi hlavních radiál obsluhoval celé město. V centru se pak měly tyto radiály propojit do dvou dvojic diametrů (sever–jih a východ–západ), čímž by se minimalizoval počet přestupů. Křížení diametrů by pak probíhalo zásadně mimoúrovňově – po centru Brna by tedy rychlá tramvaj jezdila pod zemí a podobně jako běžné metro by se přestupovalo mezi jednotlivými linkami v různých výškových úrovních. Dokument také počítal s využitím tunelové trasy pod Špilberkem, která se v 70. letech začala razit, nikdy však nebyla dokončena. Zhruba půlkilometrová průzkumná štola existuje pod kopcem dodnes, vstup do ní naleznete v proluce u dolního konce Pekařské. Tunel měl vyústit na křižovatce Údolní a Joštovy. K uskutečnění těchto plánů, jak víme, nikdy nedošlo, každý pár let je ale někdo opráší a snaží se myšlenku podzemní tramvajové, případně vlakové dráhy, opět oživit.
Ahoj!
Nesmíme zapomenout ani na unikátní zastávky města Brna – totiž stanice místní lodní dopravy, kterou opravdu každé druhé město nedisponuje. Už 79. lodní sezona začne 12. dubna a čilý provoz přes stanice Bystrc–Kozí Horka–Sokolské koupaliště–U kotvy–Rokle–Pod Trnůvkou–Hrad Veveří–Mečkov–Skály–Veverská Bítýška potrvá až do jejího ukončení 28. října. Vzhledem k tomu, že předchozí sezony byly co do využívání lodní dopravy v Brně rekordní, dá se očekávat, že letos tomu nebude jinak. Zmíněné zastávky obsluhuje pět moderních a dvě menší historické lodě.
Kuriózní středa
Náš nový seriál Kuriózní středa představuje brněnské podivnosti a ukazuje město v nečekaných souvislostech.