Chanuka versus Vánoce

Vánoce jsou významnější

Židovský svátek Chanuka oslavuje vítězství Makabejců nad jejich seleukovskými utlačovateli v roce 164 př. o. l., tedy více než půldruhého století před narozením Ježíše, které křesťané každoročně slaví o Vánocích. Zatímco Vánoce jsou liturgicky významným křesťanským svátkem, Chanuka byla až do moderní doby poměrně nedůležitá a v Tóře není vůbec zmíněna. Rabíni ji zavedli mnohem později na památku historických událostí.

Chanuka vychází pokaždé na jiné datum

Vánoce připadají každý rok na stejné období občanského kalendáře. Datum Chanuky je jako u všech ostatních židovských svátků pohyblivé, protože je stanoveno na 25. kislev židovského lunisolárního kalendáře.

Trvají různě dlouho

Chanuka připomíná zázrak, při kterém jedna lahvička oleje dostačující obvykle k zapálení starověkého chrámového světla na jeden den hořela celých osm dní. Proto je Chanuka osmidenní. Hlavní vánoční svátek (Narození Páně čili Boží hod vánoční) připadá na 25. prosince. Předchází mu ale doba adventní končící Štědrým dnem jako příprava na vlastní svátek, následuje doba vánoční trvající v římskokatolické církvi do Zjevení Páně 6. ledna. Český Ježíšek dodržuje erev a chodí už 24. prosince a ke štědrovečerní večeři se obvykle usedá po východu prvních tří hvězd – milejší důkaz o provázanosti křesťansko-židovských tradic bychom hledali jen těžko.

Různě se také slaví

Hlavním momentem křesťanských oslav je návštěva vánočních mší. V synagogách se během Chanuky přidávají určitá požehnání, ale žádná zvláštní chanuková bohoslužba se nekoná. Židé slaví Chanuku zapalováním svíček, vyprávěním chanukového příběhu, hrou s drejdlem a pojídáním smažených jídel.

Rozdávání dárků se stalo nedílnou součástí obou svátků až poměrně nedávno – na konci 19. století. Hlavním společným jmenovatelem svátečního období v obou kulturách i náboženstvích je radostný čas strávený s těmi nejbližšími.