Filmy jako Brno
Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992)
Prvním a určujícím „brněnským“ snímkem je Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992). V tvůrčím tandemu Bolka Polívky a Věry Chytilové vznikl symbolicky první porevoluční soukromě podnikatelský film, „privatizační“ jiskřivě buranská komedie o Bohušovi z chalupy, který dědictvím k bohatství přijde, což v jeho životě a blízkém okolí způsobí poprask.
Ve filmu se kromě několika stále snadno rozpoznatelných míst (kavárna Slavia, ulice Česká aj.) hlavně objevuje řada brněnských herců z HaDivadla a z Husy na Provázku, obvykle přátelé a kolegové Bolka Polívky. Postavu Bohuše celým filmem doprovází a kontrastně doplňuje právník Miroslav Donutil, ale neztratil se ani Arnošt Goldgflam coby intelektuál Arnošt. Životní roli zde má Šárka Vojtková, modelka, kterou pro film doporučil fotograf Jeff Kratochvíl, zatímco pro rodilou Brňačku Dagmar Havlovou Veškrnovou jde jen o jednu z mnoha postav z plátna. Snad nejvíc na krátkém prostoru strhne výkon Cyrila Drozdy (Miloše Černouška), který si ve Slavii vystřihl roli vytočeného číšníka.
Ačkoliv film takřka okamžitě zlidověl spolu s řadou trefných filmových hlášek, jeho kritické přijetí bylo rozpačité, a to hlavně v pražských kruzích. Až postupem času film získal statut snímku, který vystihl nástup nových elit, ale také vydestiloval a zakonzervoval obraz devadesátých let.
Dvojrole (1999)
K nejopomíjenějším brněnským filmům patří komorní psychologický film režiséra Jaromila Jireše Dvojrole (1999), na němž se vyzdvihuje nejčastěji pouze (dvoj)výkon Terezy Brodské, byť ji zde sekunduje řada brněnských hereček – v menších rolích se mihnou Eva Jelínková, Monika Dudková, Gabriela Štefanová, Danuše Klichová, aj. To, co začíná jako anekdota inspirovaná černou kronikou, se záhy láme v existenciálně laděný komorní snímek. Po havárii skončí mladá dívka a stárnoucí docentka na operačním sále, kde na nich doktoři zaexperimentují. Aby zachránily alespoň jednu z pacientek, provedou potají transplantaci mozku, při které vytvoří novou bytost, mladou dívku s osobností stárnoucí ženy.
Titul vznikl v produkci ČT – Studio Brno jako první hraný film pro kina. A režisér Jaromil Jireš, jeden z klasiků československé nové vlny, udělal ve skromných produkčních podmínkách maximum pro to, aby snímek vymanil z laciné televizní estetiky - domluvil francouzského koproducenta Pascala Judelewicze, který dal k dispozici filmový materiál Kodak Super 16, jenž byl pro účely kinodistribuce překopíráván na 35 mm film. Málokterý film odehrávající se v Brně, se může pochlubit takovou „dokumentární autenticitou“, která Brno zachycuje v šedivějším, pošmournějším hávu.
Nuda v Brně (2003)
O „nejznámějším“ brněnském filmu Nuda v Brně (2003) se někdy zlomyslně říká, že se v Brně vlastně ani nenatáčel, vznikl v Hradci Králové a jde v principu o projekt Čestmíra Kopeckého. Celovečerní hraný a na černobílý film natočený debut však k Brnu odkazuje nejen názvem. Právě do Brna, do moravské metropole přijíždí mírně retardovaný Standa Pichlík, aby po ročním korespondenčním přátelství s Olinkou společně docílili prvního pohlavního sblížení. Během téhož večera a noci sledujeme drobné události a střípky ze životů dalších frustrovaných hrdinů toužících po lásce, intimitě a sexu.
Ve snímku Vladimíra Morávka, kontroverzního divadelního režiséra bytostně spjatého s Husou na provázku, na sebe v roli Standy Pichlíka strhl pozornost Jan Budař, absolvent JAMU. Film svým výkonem uzemnil Miroslav Donutil. Z dalších herců zmiňme ještě alespoň Marka Daniela, v rámci divadelní inscenace se mihne i Arnošt Goldflam. Termín „Nuda“ z názvu pak ironicky odkazuje k inspiraci tvůrčím odkazem československé nové vlny, kterou osobitě aktualizuje. A protože film získal 5 Českých lvů za nejlepší film, režii, scénář, herecký výkon a střih, jedná se (v protikladu ke Kurvahošigutntág) o kriticky nejoceňovanější brněnský film.
Polski film (2012)
Trojice kamarádů, úspěšných herců, se vrací do Brna pro čtvrtého, který se živí uváděním AZ-kvízu. Chtějí spolu natočit film Ještě jinak. Tomáš Matonoha hraje v česko-polském koprodukčním filmu o sobě a a svých nejlepších kamarádech z JAMU (Josef Polášek, Pavel Liška a Marek Daniel) ve filmu, který režíruje Jan Budař. Neobvyklá komedie, postavená na mystifikaci, trapném humoru a nadsázce, který jde za čáru nejen v momentě, kdy jdou hrdinové zavzpomínat v Brně na Čáru, ale i v dalších scénách, kde dojde třeba na rakovinu, si kupodivu diváky našla – v kinech na ni zavítalo přes 33 tisíc diváků (Nudu v Brně vidělo 6x více lidí, Dědictví pětadvacetinásobek).
Ale já jsem kamarád a jsem úplně v klidu. Vy nejste kamarádi, vy jste mě tady nechali.
Ke tvůrčím počátkům se Polskim filmem (2012) vrátil režisér Marek Najbrt. Znovu oprášil žánr mystifikačního hraného dokumentu (v roce 1994 natočil geniální Vynález Krásy) a spolu s generačními souputníky (dnešními padesátníky a tehdejšími čtyřicátníky) vytvořili neotřelý pohled nejen na Brno, ale objímá i Prahu, Polsko, karlovarský festival, svět filmu, divadla a hlavně hereckou branži u nás.
Všechno bude fajn! (2017)
Zřídka připomínanou a uváděnou komedií je Všechno bude fajn! (2017), která nezapomenutelně přetéká jízlivostí, nesnesitelným sarkasmem a únavnou ironií, když zachycuje Brno skeptickým pohledem dnešních čtyřicátníků, kterým v době natáčení bylo 30+. Dokumentarista Robin Kvapil spolu Pavlem Šplíchalem (prigl.cz) a s místní kulturní scénou vytvořili mozaiku drobných pestrých protikladných osudů postav různých generací – od třicátníků k bývalým disidentům i rozdílných sociálních statutů - bývalý student a věčný brigádník Standa, kontra primátor Lang (Luboš Veselý) a exekutor Láďa (Robert Mikluš).
Výsledný film ze všech sil drží pohromadě komentář televizního reportéra Karla Hložka v podání Cyrila Drozdy alias Miloše Černouška. Dalšími herci z Brna pak jsou mj. Marie Ludvíková, Ján Sedal, aj. Z ostatních osobností se mj. mihne výtvarník a pedagog Václav Stratil, podle jehož songu je film pojmenovaný, ale také Mucha či Kača Olivová a mnozí další. A samozřejmě má ve filmu nezastupitelnou roli Brno – nejen centrum, které dominuje, ale zachycuje i mentální periférii. Protože film v době vzniku aktuálně kriticky reagoval na dobovou politickou situaci v Brně, vzbudil pozdvižení u části lokálních politiků.
