Filmy jako Brno: Krátké filmy
Brno nebylo a není jen filmovou kulisou či místem, díky němuž mají některé filmy nezaměnitelnou atmosféru. Je i městem, které mělo a má nezastupitelné místo ve filmové produkci. Na „filmovou mapu“ dávno patří i díky něčemu tak zdánlivě skromnému a banálnímu, jako je výroba krátkých filmů. Právě v brněnské krátkometrážní produkci se nalézají skutečné filmařské perly, které strhnou zanícením, nápaditostí, energií i smyslem pro nadsázku a recesi či alespoň pobaví.
Pomyslnou zlatou érou profesionálního brněnského krátkého filmu byla druhá polovina 40. let a počátek 50. let 20. století, když těsně po válce začaly v Brně pracovat souběžně 4 filmařské týmy: bylo zde studio vědeckého filmu Jana Calábka (1903-1992), chvíli fungoval malý štáb zpravodajců pod vedením Oty Gajdoše (1904-1983), jepičí život měl trikový ateliér reklamního filmu Otakara Blažka-Brentena (1914-1976), a navíc zde bylo studio popularizačních krátkých filmů, jehož vznik je obvykle datován rokem 1946 a zánik v roce 1963 se kryje se založením brněnské televize, kam zaměstnanci z filmového studia plynule přestoupili.
Rozhovor ve vlaku (1947)
Nejpozoruhodnějším brněnským krátkým filmem je bezesporu Rozhovor ve vlaku z r. 1947. Vznikl jako zakázka pro ministerstvo zdravotnictví v režii externisty Miloše Wasserbauera a je strukturován jako rozhovor trojice náhodných cestujících ve vlaku, kteří vedou až nečekaně otevřenou diskusi o pohlavních chorobách a alkoholu. Jeden z nich je lékař (hraje jej Jaroslav Lokša, významná osobnost brněnského Národního divadla), dalšími dvěma pasažéry v kupé jsou Bohumil Vávra (v 60. letech hrál např. faráře ve filmu Adelheid) a brněnský rodák Miloslav Doležel.
Výstižný dobový text z filmové kartotéky uvádí, že „úkolem filmu je seznámit s různými možnostmi pohlavní nákazy, varovat před lehkomyslností a požíváním alkoholu, v jehož opojení nejčastěji k nakažení docházívá“. A je určen ideálně do škol, „pro vyšší ročníky jako doplněk o nebezpečí pohlavních nemocí z infekce“ s poznámkou, že žáci nejvyšších ročníků by měli film zhlédnout povinně. Film má skvělou kameru, působí civilně a přirozeně a je časovou konzervou rezonující dobovou mediální hysterií, kdy zejména denní tisk útočil na poválečnou společenskou bezstarostnost, která vedla v letech 1945-46 k nebývalému nárůstu pohlavních infekcí nejen v Brně.
Závodník (1948)
Pokusem o kreslenou dětskou grotesku byl Závodník (1948) Čeňka Duby. Hlavním hrdinou je mimino nespokojené s obstarožním kočárkem, zatímco ostatní batolata mají nové kočárky s aerodynamickým tvarem. To mu nebrání, aby se zúčastnilo závodů, v nichž nakonec s přehledem porazí starší a zkušenější borce. Jde o jeden z filmů, který vznikl v intenzivní spolupráci s pražským Krátkým filmem. Čeněk Duba předtím v Praze natočil oceňovanou agitku Atom na rozcestí (1947), na jejíž výtvarné stránce se podílel malíř Kamil Lhoták. Animák vznikl jako jeden z posledních snímků studia kresleného filmu, které těsně po znárodnění získalo prostory na Jiráskově ulici (popisné č. 30). Po jeho zrušení v roce 1949 zde ještě nějakou dobu sídlil loutkový film vedený Václavem Zykmundem (tři roky) a také studio popularizačních filmů, které se do nových prostor přestěhovalo z České ulice. Díky tomu se na Jiráskově ulici pod jednou střechou sešli budoucí významní filmaři Vladimír Sís a František Vláčil.
Nepřítel v týlu (1949)
„Jako jedinec nestál by za povšimnutí, ale v houfech je to zavilý nepřítel naší úrody“. Již na Rozhovoru ve vlaku (1947) se v pozici asistenta podílel Vladimír Sís (1925-2001), pozdější významný režisér (dokument Cesta vede do Tibetu, 1954, Balada pro banditu, 1978, aj.). Sís se velmi rychle vyšvihl do čela brněnské filmařské skupiny, kde se podílel na více než deseti krátkých filmech. Kultovní status si získal zejména díky televiznímu uvádění Sísův angažovaný snímek Nepřítel v týlu, jenž se v nabídkách pro kina objevil poprvé v předvánočním čase roku 1949. Oním zmiňovaným největším nepřítelem lidského blahobytu byl nosatec rýhonosec - na polích nenasytně požírá cukrovou řepu spolu s lalokonoscem a mrchožroutem. Na tuto partu platí jedině DDT, které je třeba do brouků sypat na všechny způsoby a plnými hrstmi. Jen díky tomu bude dost cukrové řepy na cukroví pro děti. Dobovou agitku démonizující hmyz (snad s výjimkou střevlíka), která rétorikou zapadá do časů hledání a odhalování třídních nepřátel, snímal jako kameraman Brňák Jindřich Grepl. Film stříhal Zdeněk Stehlík, který začínal ve zlínských ateliérech na filmech Karla Zemana, později se přesunul do Prahy na Barrandov.
Úrazy elektrickým proudem (1950) a Tepelná revoluce (1951)
Filmař František Vláčil (proslulý díky Marketě Lazarové z r. 1967, jednomu z produkčně nejnáročnějších a nejoceňovanějších českých filmů vůbec) začínal v Brně, kde samostatně natočil celkem čtyři filmy - Lék č. 2357, Hospodaření s elektřinou, Úrazy elektřinou v průmyslu a Tepelnou revoluci. Ačkoliv Úrazy elektřinou v průmyslu (1950) fascinují dramatickými hranými scénami, natočenými v různých brněnských provozovnách, které jsou díky hrozbám pracovních úrazů napínavé i drsné, přesto je z místního pohledu neméně zajímavý právě poslední, v brněnském plenéru nasnímaný titul, nazvaný Tepelná revoluce (1951). Zmiňovanou revolucí je posun od topení uhlím v kamnech k využívání městských tepláren. Čtvrthodinový snímek vznikal v brněnských ulicích, zachycuje okolí Francouzské a Bayerovy ulice a hlavně dokumentuje probíhající úpravy teplárny na Špitálce. Zároveň obsahuje hrané scény, kde zaujme výrazný výtvarný rukopis nezvyklých obrazových kompozic.
V Brně v letech 1945 až 1963 vzniklo na dvě stě krátkých filmů různého zaměření (instruktážní snímky, agitky, dokumentární, hrané, animované, zakázkové, popularizační, výukové, a další.) i úrovně. Zázemí kresleného, loutkového i části populárně vědeckého filmu bylo ve vilce na Jiráskově ulici. V roce 1952 hrozilo, že bude v Brně zrušen nejen animovaný film, ale že se zlikviduje i populárně vědecké studio. To nakonec zůstalo zachováno, a dalších 11 let, až do roku 1963, mělo vilku v Jiráskově ulici samo pro sebe. Přesto mělo vrcholný tvůrčí rozmach zřejmě za sebou.
Filmy jako Brno
V našem novém seriálu Filmy jako Brno představujeme historii i současnost brněnské kinematografie. Které filmy se natáčely v Brně, nebo jsou s ním úzce spojené? Jak šel čas s brněnským filmem? Uvedeme slavné bijáky i méně známé pikantnosti.