OBRAZEM: Černá pole objektivem Iva Dvořáka
Jméno čtvrti je odvozeno od černé půdy, která se tu od pradávna nacházela. Čeká nás procházka mezi kavárnami i parky, seznámení se s pohnutými osudy a především… neobyčejná architektura.
Od únětického sídliště ke Schwarzenfeldu
V místech, kde dnes stojí Dětská nemocnice, se dle archeologických nálezů před více než 3 500 lety nacházelo sídliště lidu únětické kultury, jejíž dávná přítomnost je patrná na více místech našeho území. První písemné zmínky pochází ze 14. století našeho letopočtu a mluví o oblasti dnešních Černých Polí jako o opravdových polnostech, od 15. století se tu pak čile pěstovala vinná réva. Ve Schwarzenfeldu, jak je také již od 15. století území budoucí čtvrti označováno, se také až do roku 1782 nacházel Hutterův rybník (plocha Lužánek a náměstí 28. října) a po dnešní ulici Milady Horákové vedla hráz. V 19. století se v dříve čistě zemědělské oblasti objevují dva areály cihelen a první zástavba, čímž byl položen základ budoucí hustě osídlené čtvrti. Zajímavý objekt tu vznikl v roce 1848 – jednalo se o první českou ochranovnu zanedbané mládeže. O téměř 40 let později, nedlouho po smrti jejího hlavního mecenáše, instituce ukončila svoji činnost a kvůli zanedbanosti místních chovanců se jí začalo přezdívat „zpustlovna“ či „malý Špilberk“.
Doba vilová
První vily se objevují v Černých Polích v 60. letech 19. století. Jedná se zprvu z velké části o práci architekta Josefa Arnolda, ať už mluvíme o vůbec nejstarší Kaiserově vile, Giskrově nebo Arnoldově vile. Jednou z nejvýznamnějších ukázek funkcionalistické architektury nejen v Brně je samozřejmě meziválečná vila Tugendhat, kterou netřeba představovat. Ve čtvrti nalezneme také školské objekty ukrývající fascinující příběhy, od Mendelovy univerzity až po základní školu na Merhautově ulici, kde byly za druhé světové války shromažďovány osoby židovského původu před transporty do koncentračních táborů. Vily, školy a nájemní domy na území Černých Polí doplňovaly také domy dělnické, kde bylo třeba ubytovat co nejvíce pracujících. Například v jednopodlažním domě s 15 pokoji na ulici Černopolní bydlelo v jednu chvíli neuvěřitelných 88 osob. Černá Pole očividně vždy byla čtvrtí velkých kontrastů. Pojďte je prozkoumat objektivem fotografa Iva Dvořáka.
