Proč Brno nespadne? Podpírají ho trpaslíci a mamlasové!
Na samotných atlantech a karyatidách, tedy mužských a ženských sochách plnících funkci sloupu, není nic až tak zvláštního, jedná se o známý architektonický prvek používaný již v antice. Nebylo by to však Brno, kdyby tyto sochy nevytvářely zajímavé kontrasty a neukrývaly ještě zajímavější příběhy a tajemství.
Mamlasové vs. trpaslíci
Aneb alespoň v tomto případě na velikosti opravdu nezáleží. Zatímco na náměstí Svobody 10 musí tíhu pilířů nést čtyři mohutní „mamlasové“, na nároží Jakubáku a Běhounské si se stejným úkolem poradí malí barevní trpaslíci! Atlanti v trpasličí podobě podpírají arkýře domu, postaveného na začátku 20. století – proč tomu tak je, se však můžeme pouze dohadovat. Jelikož archiv brněnského stavebního úřad lehl za války popelem, k domu se nedochovala žádná dokumentace… a k tomu, proč barevní skřítci nahradili obvyklou podobu atlantů coby hřmotných svalnatých mužských postav, tedy ani žádné vysvětlení.
Zato o domě U čtyř mamlasů na náměstí Svobody toho víme celkem dost. Byl postaven podle návrhu Germana Wanderleye v letech 1899–1902 pro nadaci Valentina Gerstbauera, atlanty podpírající zdobné pilíře vysochal Johann Eduard Tomola a ve své době vzbudily velký poprask. Budova, která dnes naprosto samozřejmě patří k podobě náměstí Svobody, měla při svém vzniku velké množství kritiků, dokonce se o ní mluvilo jako o „nejošklivějším domě v Brně“. Samotné pojmenování domu pak pravděpodobně vzniklo zkomolením slova „atlas“ na „mamlas“, ačkoli i tady dala představivost vzniknout řadě městských legend o pravém důvodu – od označení dávných neoblíbených radních coby „čtyři mamlasové“ až po pověst o čtyřech nešikovných bratrech, kteří v domě údajně bydleli.
Dva domy U čtyř mamlasů
Ani příběh domu U čtyř mamlasů však samozřejmě není tak jednoduchý! Originální „dům U čtyř mamlasů“ totiž stál v Brně už dávno před vznikem budovy na náměstí Svobody a až do počátku 20. století byste jej našli na Cejlu. Jednalo se o budovu patřící původně k manufaktuře Wilhelma Mundyho, který začínal v druhé polovině 18. století jako mistr v Köffilerově manufaktuře a nakonec to dotáhl nejen na vlastní podnik, ale také se stal majitelem panství Tišnov a Veveří. Johann Wilhelm Mundy byl jeden z prvních velkých podnikatelů období „moravského Manchesteru“, kdy Brno platilo za textilní velmoc. Dům U čtyř mamlasů dostal svůj název podle čtyř soch oblečených do orientálních krojů, které měly symbolizovat úspěchy firmy na světových trzích.
JAMU na hlavě a zazděná panna
Kde v Brně najít karyatidy, tedy ženské protějšky atlantů? Hned čtyři stojící kamenné ženy v dlouhých rouchách drží na hlavách hudební fakultu Janáčkovy akademie múzických umění na Komenského náměstí. Jsou dílem sochaře Josefa Břenka a každá z nich ztělesňuje jeden z pilířů školství – první matematiku, druhá gramatiku, třetí historii a čtvrtá filozofii. Naopak klečící karyatidy zdobí portál paláce Chlumetzkých na České. Kdo vysochal tyto postavy, není stoprocentně doložené, vzhledem k jejich podobnosti s postavami u JAMU předpokládají odborníci stejného autora.
Další zajímavou karyatidu najdeme na Orlí ulici, v domě U kamenné panny. Příběh nešťastné siroty Johanky patří ke známým brněnským pověstem – chudá dívka se měla zamilovat do hocha z bohaté rodiny, které patřil právě dnešní dům U kamenné panny. Protože matka chlapce jejich lásce nepřála, obvinila Johanku z čarodějnictví a ta se ze zoufalství vrhla do studny. Johančin milý pak na památku dívky nechal do zdi domu vytesat její sochu… a ta je tam dodnes. Těžko říci, jaký je skutečný příběh kamenné dívky s odhaleným poprsím a vavřínovým věncem ve vlasech, při rekonstrukci domu však vyšlo najevo, že omítka skrývala křídla patřící k soše. Mohlo tak jít o vyobrazení strážného anděla pošty, jež se v domě v 17. století nacházela.
Tihle sem nepatří!
Dva atlanti střeží také vstupní portál do renesančního křídla Biskupského dvora. A pokud při pohledu na ně nabýváte dojmu, že by byli raději někde jinde, vězte, že původně skutečně jinde byli. Při velké brněnské asanaci na přelomu 19. a 20. století bylo zbořeno přes dvě stě historických domů, aby chátrající budovy uvolnily místo nové zástavbě. Mnoho uměleckých prvků z odstraňovaných staveb našlo cestu k novým domům, zmínění atlanti byli na Muzejní ulici dovlečeni z Paláce Mitrovských, který stával na náměstí Svobody naproti Paláci Šlechtičen. A portál v Biskupském dvoře v tom rozhodně není sám! Portál mezi nádvořími Nové radnice, ač bez atlantů, sem taktéž přicestoval z náměstí Svobody. Dalším přestěhovaným portálem vstupujete nad schody z Dominikánské ulice na nádvoří radnice Brna-středu, původně patřil k měšťanskému domu na Běhounské ulici.
Více o zajímavostech na fasádách brněnských budov se dočtete ve story Příběhy psané na domy v únorovém vydání magazínu KAM v Brně.
Kuriózní středa
Náš nový seriál Kuriózní středa představuje brněnské podivnosti a ukazuje město v nečekaných souvislostech. V dalších dílech zjistíme, že Brno je jen namalované, vydáme se po stopách neexistujícího kostela a rozebereme tajný plán, s jehož pomocí Josef II. dodnes ovládá město!
