Anna Látalová: Fest-noz je tradiční bretonská taneční „párty“
Můžete ve stručnosti přiblížit v čem spočívá bretonská tancovačka fest-noz?
Takhle otázka si vlastně trochu sama odpovídá – fest-noz je tradiční bretonská taneční „párty“. Klidně by se to dalo přeložit jako „večírek“. Na vhodném místě, což může být taneční sál, ale klidně taky náměstí, se sejdou Bretonci různého původu a všech generací a tancují spolu na živou hudbu. Slovo „spolu“ bych tady zdůraznila, protože značná část tanců je skupinová – tančí se v kruhu nebo v řetězu a taneční parket pulzuje do společného rytmu. K tanci vždycky hraje živá tradiční bretonská hudba, která je od tance neoddělitelná.
Fest-noz je tradiční bretonská taneční „párty“.
Důležitá je ale jedna věc: při slově „tradiční“ si u nás často představujeme něco, co patří do předminulého století – má to větší souvislost s plynutím času než s regionem. V Bretani to tak úplně neplatí; bretonská tradiční kultura je dynamická a vyvíjí se, zkrátka jde s dobou. Vůbec není protimluv říct „moderní bretonská tradiční hudba“, protože zvukově moderní kapely, které hrají bretonský trad, nejenže existují, ale je jich hodně a jsou na vrcholu popularity. Myslím, že je to tím, že kulturní tradice v Bretani je poměrně nepřerušená a je součástí společenského a rodinného života. Prarodiče naprosto běžně berou na fest-noz vnoučata, nebo i naopak.
Účastnila jste se sama někdy této události v Rennes? Pokud ano, jaké jsou vaše nejzajímavější dojmy?
Ano, do Bretaně jezdím vlastně kdykoli můžu a jezdím tam hlavně za hudbou a tancem. V Rennes jsem v roce 2022 zažila pověstný největší fest-noz na světě, který se koná každoročně v rámci festivalu Yaouank a událost to opravdu je – na parketě se sejde několik tisíc tanečníků a pokud nepadnete, můžete tam vydržet klidně i dvanáct hodin v kuse.
Na parketě se sejde několik tisíc tanečníků a pokud nepadnete, můžete tam vydržet klidně i dvanáct hodin v kuse.
Moje srdeční záležitost je ale Festival Interceltique ve městě Lorient, který má už téměř padesátiletou tradici. Na festival jezdím jako dobrovolník a po večerech chodím právě na fest-nozy. Vyhledávám ty tradičnější, protože jsou tanečně rozmanitější a najdu na nich zkušenější tanečníky, od kterých se toho můžu nejvíc naučit. Pokud ale někde hraje moje oblíbená kapela, jdu si samozřejmě „trsnout“ i na divočejší párty.
Dojmy z dobrého fest-nozu se těžko popisují. Každému bych doporučila si to vyzkoušet radši na vlastní kůži! Já kruhové a řetězové tance vnímám jako jednu z nejstarších tanečních forem. Myslím, že společný pohyb v rytmu je člověku přirozený. Když propojí skvělá dynamická hudba na jednom místě stovky nebo dokonce tisíce lidí, přestane záležet na tom, kolik je vám let, odkud jste přijeli nebo jestli jste si k obědu dali salát nebo řízky. Zbyde jen čistý prožitek společného bytí v tanci, kterému se na chvíli můžete odevzdat.
Co se může návštěvník workshopu před fest-nozem 29.4. naučit? Jak moc jsou tance náročné?
Na fest noz můžete přijít vlastně téměř nevybavení. Velkou část tanečního repertoáru tvoří tance, které mají šest kroků a opakují se pořád dokola. Pokud vás napadne, že to musí být nuda, není! Společný zážitek, o kterém jsem se před chvíli trochu rozvášnila, může být zcela strhující.
Sociální rozměr tance byl v minulosti dost zanedbávaný. Spousta lidí má trauma z tanečních a myslí si, že je třeba u tance dělat něco extra. Tanec je přitom vlastně jenom chůze do rytmu. Moje rada pro nováčky tedy zní – nebojte se, stoupněte si rovně, poslouchejte hudbu a nechte doma boty na vysokém podpatku. Ne, dřevo nejste.
Moje rada pro nováčky tedy zní – nebojte se, stoupněte si rovně, poslouchejte hudbu a nechte doma boty na vysokém podpatku. Ne, dřevo nejste.
Pro bretonské tance, stejně jako pro balfolk, kterému se tady v Brně věnujeme, je charakteristické to, čemu já říkám „nízký práh naučení“ – nemusíte napřed půl roku dřít krokové kreace, abyste si zatancovali. Pokud jste bretonské tance nikdy předtím neviděli, doporučuji začít něčím jednodušším, například řetězovým tancem hanterdro, zapojit se mezi zkušenější tanečníky a zkusit vnímat, co dělají.
A kdy se z člověka může stát profesionál?
Pokud se bavíme o kultuře fest-nozu, tedy lidových tancovaček, je profesionalita trochu protimluv. Bretonský tanec ve své sociální formě není výkonnostní disciplína ani performanční umění, jeho nejdůležitější složka je autentický prožitek z tance. Profesionály a poloprofesionály tedy nejčastěji potkáte spíš v řadách hudebníků. Pokud bychom hledali nějaké výjimky, existují soutěže v bretonském tanci, které dávají prostor technicky zdatným zkušeným tanečníkům, ale i tak se odehrávají v dost uvolněné a přátelské atmosféře. Kromě toho po celé Bretani najdeme spolky „Cercle Celtique“, které uchovávají tradice mikroregionů a umělecky aranžují taneční vystoupení, takže mají přidanou hodnotu pro diváky, ale většina jejich členů se tanci v této podobě věnuje také spíš jako koníčku.
Co vás osobně přivedlo k těmto tancům? Co vás na této tradiční bretonské kultuře nejvíce baví?
Já jsem se narodila na začátku osmdesátek, takže mě ještě okrajově zastihla porevoluční vlna keltománie. Moje cesta do Bretaně ale byla trochu delší a vedla přes sousední Irsko. Irské tance jsou v mnoha ohledech přesný opak bretonských – jejich nejznámější forma je sólová, fyzicky náročná a výkonnostně zaměřená. Po letech zkušeností jsem se našla spíš v sociálním rozměru tance a chtělo to několik pošťouchnutí osudu, abych se dostala do Bretaně. Definitivně rozhodla moje první návštěva už zmíněného Festival Interceltique v Lorientu v roce 2014.
To nejzásadnější, bez čeho už by teď byl můj život o dost smutnější a co na fest-nozu nejvíc hledám, je onen prožitek tance společný s ostatními. Krom toho si užívám taky hudbu, v klidu mě nenechají hlavně tradiční zpěváci, z nichž někteří ve mně vyvolávají bujaré nadšení a husí kůži zároveň.
To nejzásadnější, bez čeho už by teď byl můj život o dost smutnější a co na fest-nozu nejvíc hledám, je onen prožitek tance společný s ostatními.
V čem je hudba k bretonským tancům specifická? A jaké kapely jsou v současností špičky v tomto žánru?
Nerozumím hudební teorii, takže na to můžu odpovědět jenom coby nadšený laik. Tradiční hudba z Bretaně je zjevně součást hudební tradice ostatních keltských národů, jako je Irsko, Skotsko nebo části Španělska – zvuk, nástroje a některé rytmy jsou podobné. Zvlášť pro tanečníky jsou ale jednotlivé „regionální“ linky odlišitelné právě díky tancům, které jsou s hudbou provázané.
Bretonský trad má navíc nadprůměrnou schopnost do sebe vsakovat zcela moderní hudební vlivy a žánry. Kapela Kroazhent zní jako metal. Sonerien Du hrají poctivý rock. Plantec, jedna z nejpopulárnějších kapel na současné scéně, je špičkou v elektro hudbě. Beat Bouet Trio má krom tradičního akordeonu beat box a rappera. Barok hraje na smyčcové nástroje. A kuriozitou je Kendirvi orchestra, který vypadá zcela „swingově“. A všechny tyhle kapely, ač to na první poslech nemusí být zřejmé, hrají tradiční bretonskou taneční hudbu.
Některá uskupení nejsou snadno zařaditelná, protože mají naprosto originální zvuk – mezi těmi je skvělé Trio Forj, které přijede na fest-noz pořádaný v rámci Bonjour Brno. Scénu je ale potřeba bedlivě sledovat – za těch deset let, co mám bretonskou hudbu v hledáčku, se vynořilo spousta nových zajímavých uskupení, která patří k nastupující generaci, takže je zřejmé, že tenhle rozjetý vlak se jen tak nezastaví. A z toho mám velkou radost, fandím jim.
Co láká na tomto kulturním dědictví české publikum? V čem je to blízké naší kultuře?
Já vlastně nevím, jestli je autentická bretonská kultura v Čechách populární. To, čemu se říká „keltská hudba“, přitahovalo svobodomyslné typy ve zmíněné devadesátkové éře keltománie. Velkou roli v popularizaci tohoto regionu zvlášť v Brně měla i cestovní kancelář Kudrna, která se nebála vozit dobrodružněji zaměřené klienty na romanticky rozervaná pobřeží a volila méně prošlapané stezky. Celkově se tohle romantično asi potkalo s nadějnou porevoluční atmosférou.
Bretonci jsou podle mě ale docela pragmatický národ a zas tak romanticky svůj život nevnímají. Žijí ho ale s lehkostí. U moře to asi ani jinak nejde, často se totiž stávalo, že námořníci se nevraceli domů. Proto je dožití se vyššího věku důvodem k oslavě – stáří v Bretani můžete prožít tak, že pijete cidre, hrajete hry podobné pétanque a večer jdete na fest-noz. Z parketu není třeba odcházet ani v pokročilém věku, pohyb je to přirozený a zdravý a když ho provozujete už sedmdesát let, tak vlastně ani přestat nemůžete. V tomhle se s Bretonci asi úplně nepotkáváme, ale právě ta naděje ve šťastné konce je to, co bych si přála i pro nás.
Kde se dají bretonské tance tančit mimo festival Bonjour Brno?
V Brně se Bretani věnujeme v rámci tanečního spolku Ton Simple, který je krom bretonských tanců zaměřen na příbuzný taneční žánr balfolk s kořeny v lidových tancích z Francie a silným sociálním rozměrem. Scházíme se pravidelně v prostorách YMCA Brno, pod kterou náš spolek funguje, pořádáme kulturní a vzdělávací akce a občas vyjedeme za tancem mimo Brno. Pokud ve čtenářích moje nadšené vyprávění vzbudilo zájem, v Ton Simple je moc rádi uvidíme kdykoli. Hlavně ale přijďte na fest-noz do Místodržitelského paláce 29. dubna, protože Bonjour Brno se podařilo importovat do Brna velký kus opravdické Bretaně, což je počin hodný vaší pozornosti.
Přijďte na fest-noz do Místodržitelského paláce 29. dubna, protože Bonjour Brno se podařilo importovat do Brna velký kus opravdické Bretaně, což je počin hodný vaší pozornosti.
