Je možné se těšit k zubaři? Podle lékařů z centra Arculum se lidé bojí neznámého
Advertorial
Co vás vedlo k založení centra Arculum?
D: Všichni tři jsme pracovali na různých pracovištích a každý z nás se rozvíjel v jiné části stomatologie. Já jsem se věnoval konzervační stomatologii a protetice, Thomas parodontologii a chirurgii a Zuzka je zase unikátní ve spojování ortodoncie, myofunkční terapie a spánkové medicíny. Navzdory těmto rozdílům jsme si všichni tři jasně uvědomovali nezbytnost mezioborové spolupráce. Proto jsme si řekli, že se pokusíme tyto naše zkušenosti, nápady a představy přetavit do nového pracoviště, kde bychom spojili všechno zmíněné.
Jak byste popsali přístup, který vaše centrum uplatňuje při péči o pacienty?
Z: První, co nás napadá, je individuální přístup. Možná to zní jako klišé, ale základem léčby je opravdu terapeutický plán, který sestavujeme na poradách jako celý tým s maximálním zaměřením na individuální potřeby pacienta.
Jak to udělat, aby se k vám lidé těšili, aby byla návštěva zubaře příjemným zážitkem? A patří k tomu, že máte v čekárně lednici se zmrzlinou?
T: Důležitá je atmosféra. Abych to k něčemu přirovnal – aby byli rodiče dobrými rodiči, musí být prvně sami v pohodě, být dobří partneři. Snažíme se k tomu přistupovat stejně, mít skvělé vztahy v týmu, vytvořit si tu příjemnou pracovní atmosféru, zkrátka být dobrá parta. Pacienti to pak vnímají, přenáší se to i na jejich zážitek.
Čeho se pacienti většinou bojí?
T: Neznámého. Neví, co je čeká. Snažíme se proto být maximálně transparentní, s pacienty se o všem bavíme, vysvětlujeme, nabízíme různé možnosti – nejen samotných výkonů, ale není problém požádat o další názor. Opíráme se také o vizuální „důkazy“, tedy fotografie, intraorální skeny, rentgeny. A popisujeme je pacientům tak, aby pochopili, co se děje, co je potřeba s problémem udělat… a narovinu i kolik to bude stát. Protože další z obvyklých strachů je, že odsud odejdou bez peněz.
D: Lidé za námi přijdou s žádankou o nějaký výkon, my je vyšetříme, nafotíme, vše jim ukážeme na velkém monitoru a probereme s nimi podrobnosti. Zubařina není raketová věda, všechno se dá vysvětlit tak, aby to pochopil každý. Často se nám pak stává, že se jim náš přístup zalíbí tolik, že už pak nechtějí chodit jinam. Z čehož máme samozřejmě radost, ačkoli někdy je složité vykomunikovat, že náš cíl není naschvál přebírat pacienty jiným doktorům.
Z: Důležité je i samotné prostředí, sám jste si u vstupu všiml ledničky se zmrzlinou – takové detaily jsou podstatné, aby se tu lidé cítili příjemně. Mohli se tu uvolnit a povídat si s námi v klidu. Nechceme působit jako doktoři, kteří se na pacienty dívají shora. Spousta lidí má taky zažitou formuli zubař = bolest. Což už dávno neplatí, zákroky jsou dnes bezbolestné a není třeba se ošetření bát.
Takže vytváříte takovou alternativu k zajetým stereotypům?
T: Máte různá pracoviště „starého střihu“, kde ta příjemná atmosféra chybí a lidé se tam trochu bojí chodit. Toho zase využívají některá moderní centra, které se snaží pacientům ve všem vyjít vstříc, udělat bez hraničně co si řeknou ale z medicínského hlediska to nemusí vždycky dávat smysl. My se snažíme spojit to dobré z obou přístupů, vytvořit centrum, kam rádi půjdete, a zároveň se můžete spolehnout na špičkovou kvalitu lékařské péče.
K tomu přispívá i mezioborová spolupráce, na kterou, jak jsem pochopil, hodně dbáte?
D: Mezioborová spolupráce je z našeho pohledu základ. Dnes už je skoro nemožné obsáhnout všechny specializace stomatologie jako jednotlivec. Ve snaze o co nejlepší výsledek jsme se posunuli do takové hloubky, že dělba práce na jednotlivé specializace je přímo nezbytná. Tyto specializace ale spolu musí komunikovat hned od začátku, protože úspěšná léčba začíná promyšleným terapeutickým plánem. Ne nadarmo se říká, kdo selhává v plánování, plánuje selhat.
T: Základ je společný, ale každý se věnujeme trochu jiné specializaci, takže díky spolupráci jsme schopní poskytnout širší spektrum komplikovanějších výkonů. Spolu se studiem konkrétních podoborů jde ruku v ruce i praxe – čím častěji nějaký výkon provedete, tím větší skill získáte. Je tedy lepší, když se o jednotlivé typy ošetření podělíme podle toho, kdo má největší zkušenosti.
Budoucnost stomatologie leží v digitalizaci a ve stále větším detailu.
Jak si představujete budoucnost zubního lékařství a jakými směry chcete posouvat péči ve vašem centru?
T: Budoucnost stomatologie leží v digitalizaci a ve stále větším detailu. Přesnost naší práce se stále zvyšuje, a to díky stále detailnějším rentgenům, přesnějším dentálním scanerům nebo stále kvalitnějším mikroskopům. Dnes už pracujeme s přesností pár desítek mikronů a to je méně, než je tloušťka vlasu. Pokud se máme podívat do blízké budoucnosti, tak jednoznačně vidíme trend narůstající míry digitalizace procesu práce.
Jaké technologické „zázraky“ u vás tedy najdeme?
D: Kromě v dnešní době již zavedených až standardních pomůcek, jako jsou zvětšovací brýle nebo mikroskopy, jsme vybavení rentgeny včetně CT, díky němuž umíme vytvořit nejen 3D obraz celé hlavy, ale třeba jen jednoho zubu. Čímž v porovnání s minulostí výrazně omezíme záření, které pacient při vyšetření přijímá, navíc si umíme detailněji a jednodušeji naplánovat postup ošetření. A výsledek bude lepší. Pak tu máme intraorální scanner, který lze využít místo tradičních silikonových otisků zubů.
Můžete blíže popsat využití intraorálního scanneru? V čem tkví jeho výhody?
D: Na základě digitálního otisku můžete lépe v 3D programech designovat korunky, umožňuje to větší přesnost a detail, ačkoli jsou i specifické situace, kde je otisk do hmoty stále šikovnější variantou.
Z: Intraorální scanner nachází uplatnění i v ortodoncii, které se věnuji já. Pomocí snímků můžu pacientům lépe vysvětlit, co je čeká, můžeme nasimulovat, jak přesně bude krok po kroku rovnání zubů probíhat. Technologie tedy pomáhají nejen nám, abychom lépe viděli problém a možná řešení, ale i pacientům, kteří si dokáží lépe představit postup léčby.
D: To stejné u protetiky – stomatolog dokáže namodelovat, jak bude tvář po rekonstrukci vypadat a ukázat výsledek pacientovi. Není to ale jen o technologiích – přístroj je jen tak dobrý nebo špatný jako osoba, která za ním sedí.
Takže bychom se při výběru stomatologa neměli řídit jen tím, kdo má modernější ordinaci.
D: I když má ordinace nakoupené to nejmodernější, nejdražší vybavení, neznamená to automaticky, že kvalita služeb bude odpovídající. Pokud člověk dokáže využít potenciál technologie, otevře mu to úplně novou dimenzi možností. Pokud ale neví, jak s ní zacházet, moc mu toho nepřinese.
T: Za příklad může posloužit obyčejná výplň zubu. Existuje celá alchymie ohledně toho, jak nejlépe bílou kompozitní výplň přilepit k zubu. Jak nachystat sklovinu a tak dále. Můžeme toho o tématu hodně přečíst, najít různé studie, polemizovat… Když na to ale v konečném důsledku zubař nevidí, jde jen o zbytečnou teorii.
Zuzano, vy se kromě ortodoncie zabýváte ještě spánkovou medicínou, proč jste se rozhodla pro tuto oblast?
Z: Protože mám ráda spánek. A každý má dělat to, co ho baví. Ale vážně – onemocnění, se kterými pracuji, jsou často multifaktoriální. Existuje více příčin, proč vznikají, a je třeba se na ně dívat komplexně. Abych to vysvětlila – u pacientů jsem mnohdy zjistila, že to, jak jim narostly čelisti, má vliv na noční problémy s dýcháním. Skupina spánkových chorob, tedy narušené dýchání ve spánku, má vícero vyvolávacích faktorů, ale několik velmi důležitých souvisí právě se stavbou ústní dutiny. Napadlo mě tedy začít obory propojovat. Každý specialista může odstranit „svoji část“ problému, pokud ale existuje vícero menších příčin, bez komplexního pohledu to nejde. V zahraničí už běžně funguje spolupráce odborníků – ORL, neurologů, kardiologů, zubních lékařů – na spánkových poruchách, na Slovensku a v Česku jsme teprve na začátku.
Je právě komunikace mezi různými odborníky to, co vám v současné praxi nejvíc chybí?
T: Obecně je komunikace mezi lékaři velmi důležitá. Lidé často berou různé léky, které spolu mohou mít kontraindikace, mohou se léčit s různými věcmi, které se navzájem ovlivňují. Ta spolupráce různých oborů, kterou se Zuzka snaží zastřešovat, zlepšuje pravděpodobnost úspěšné diagnózy léčby.
D: Máme hodně známých, kolegů, kteří se zabývají specializovanými zákroky a pravidelně se s nimi setkáváme. Každý týden si spolu uděláme takový neformální seminář, promítneme si podrobnosti případů na velkou obrazovku a společně je rozebíráme a vymýšlíme nejlepší možnou léčbu.
Kolegy také učíte správné postupy při fotografování jejich práce – proč je to ve stomatologii důležité?
T: Fotografie je nástrojem komunikace. Je lepší jednou něco vidět, než o tom stokrát slyšet. Často se stane, že lékař pacientovi diagnostikuje kaz a řekne mu, že potřebuje korunku nebo nahradit zub implantátem – pacienta ale přitom nic nebolí, nemá žádné potíže. Těžko se pak nutnost zákroku vysvětluje.
Jinak řečeno – nezabolí, neuvěřím!
T: Typická je v tomto třeba parodontitida, ta začíná bolet až v pozdních stádiích. Fotografie a rentgeny pak slouží coby důkaz, že léčba je nezbytná. Dalším důležitým aspektem využití fotografie je plánování zákroků. U vyšetření si můžu dělat jakékoli poznámky, dívat se na rentgeny. Ale jakmile pacient odejde, celkový pohled, profil tváře, jakým způsobem se usmívá… tyto věci už nevidím.
Z: Dnešní stomatologie je hodně o estetice. A spoustu věcí prostě nedokážete dobře naplánovat, pokud je nemáte nafocené. Ani konzultovat s kolegy nebo techniky v zubních laboratořích. Fotografie také slouží jako příklady špatné a dobré praxe – i lékař je jen člověk a pomocí snímků se může lépe poučit z případné chyby. Na druhou stranu, na fotce může demonstrovat úspěšnou léčbu a „proměnu“ chrupu.
Alfou a omegou jsou mezizubní kartáčky. Víte, ona je pravda, že čistý zub se nekazí.
Jaké nejčastější chyby v péči o zuby vidíte u pacientů, jaké nešvary byste rádi vymýtili?
T: Alfou a omegou jsou mezizubní kartáčky. Víte, ona je pravda, že čistý zub se nekazí. Úroveň prevence máme v Česku a na Slovensku slušnou, ale ani zdaleka ne dostatečnou. Většina lidí si zuby vyčistí zepředu, zevnitř, shora, ale to můžete dělat třeba hodinu a mezi zuby se nikdy nedostanete – a všude tam, kde necháte zubní povlak zrát, se tvoří kazy.
Takže klíčové je dostat se i do míst, kam běžný kartáček nemůže?
T: 80 % všech problémů vzniká právě v mezizubním prostoru. Proto je za mě nejdůležitější na stomatologii právě dentální hygiena. Není to jen nějaká beauty procedura, která vás zbaví pigmentu z kávy a cigaret. Dobrá dentální hygienička pacienta trénuje, jak se starat o zuby doma, učí ho problémům předcházet.
D: Jedna věc je osvěta. Druhá je lidská lenost. Mnoho lidí ví, co mají dělat, jsou si vědomi, že jsou za své zdraví zodpovědní a záleží na jejich chování… ale prostě se jim mezizubní kartáčky používat nechce. Je jedno, kdy během dne, ale jednou za 24 hodin je prostě třeba zuby pořádně vypucovat.
T: Přesně, lidé často ví, co dělat, ale ignorují to. Znám X doktorů, kteří kouří jednu cigaretu za druhou. Nebo mají stravovací návyky, že by diabetolog zaplakal. Nehýbou se. A to jsou lidé, kterým to vtloukali šest let do hlavy, že tento životní styl vede k civilizačním chorobám.
Ovlivňuje stav chrupu i naše celkové zdraví?
T: Samozřejmě, zuby nejsou jen nějaké kamínky, které máme v ústech. Skrze krevní oběh komunikují s celým organismem. Když vezmete například dvě skupiny diabetiků se stejnou léčbou a různým stavem orálního zdraví, budou mít různé hladiny cukru v krvi – pankreas bude u lidí se zdravými zuby pracovat lépe. Dá se to dokumentovat na mnoha dalších příkladech.
D: K tomu můžu doplnit případ z praxe. Pacientka, věk kolem 30, měla tak špatné stavy artritidy, že při nich nedokázala vstát z postele. Dlouhá léta zkoušela všechny možné druhy léčby, její potíže dospěly až do bodu, kdy ji vybrali jako adeptku na velmi nákladnou imunologickou léčbu, která je poskytována jen pár procentům případů v republice. Když jí tuto léčbu chtěli zastavit kvůli tomu, že nepřinášela dostatečné výsledky, přišli jsme společně na to, že má rozsáhlé problémy a záněty v ústní dutině. Už po prvních návštěvách, kdy jsme začali řešit to nejakutnější, se začaly také zlepšovat markery artritidy a celkového zánětu. A mohla imunologickou léčbu odchodit do konce. Vrátilo jí to do běžného života.
Setkáváte se často i s obavami o finanční stránku ošetření zubů? Mají lidé prostě strach, že v „dobré“ ordinaci si péči nebudou moci dovolit?
T: Pacienti, kteří nás kontaktují, se často ptají na smlouvy s pojišťovnami. A mnohdy je pro ně fakt, že smlouvy s pojišťovnami nemáme, rozhodující. Když se ale podíváte, co vám pojištění reálně u zubaře pokryje, zjistíte, že většina léčby je mimo tuto kategorii. Málokdo již chce mít dnes v ústech například černou výplň – což je jediné možné ošetření kazu, které vám pojišťovna proplatí. Když chcete bílou výplň, vyjde úplně nastejno, jestli váš zubař smlouvu s pojišťovnou má nebo ne. A takových případů je mnoho.
D: Problém je v tom, že u nás neexistuje spoluúčast. Pojišťovna u těch zákroků, které hradí, pokrývá nejlevnější možnou variantu, a není možné si k ní dražší doplatit – buď tedy budete mít základ hrazený od pojišťovny nebo si celý zákrok v lepší kvalitě zaplatíte sám. To zásadně stojí v cestě úrovní zubní péče, jakou chceme poskytovat. Abych to shrnul, spolupráce s pojišťovnami by pro naše pacienty výrazný rozdíl v ceně nepřinesla, ale nás by donutila slevit na kvalitě služeb.
Z: Výjimkou jsou rovnátka, u ortodontických zákroků s pojišťovnami spolupracujeme.
Co byste na závěr poradili pacientům, kteří váhají s návštěvou stomatologa, a proč je podle vás důležité zaměřit se na komplexní péči o zuby?
Z: Znáte to. Dokud jsem nešla k lékaři, tak mi nic nebylo. Bohužel, když pacienta za námi dožene bolest, tak už je problém velký. Malé problémy v našem oboru nebolí a bez naší pomoci se vždy jen zhoršují. Zub se bohužel sám nikdy neopraví, ani parodontitida se sama nevyléčí.
Medicínské centrum Arculum
Optátova 1A, Brno-Jundrov, www.arculum.cz