Jiří Dušek: Kolem nás je úplně jiný svět, než jsme schopni lidskými smysly vnímat
Jaké novinky chystá brněnská hvězdárna? Proč se právě v Brně tak daří kosmickému průmyslu? A jak to udělat, když se člověk chce stát astronautem? S Jiřím Duškem jsme prošli jeho oblíbená místa ve městě i probrali budoucnost digitálních planetárií.
Náš rozhovor začínáme v Králově Poli, které máte spojené s dětstvím. Jste místní rodák?
Nejsem rodilý Brňák, narodil jsem se v roce 1971 na Šumavě, kde naši žili. Ale když mi byly tři roky, do Brna jsme se přestěhovali, takže se za Brňáka považuju. Celé dětství jsem prožil v Kéniku, na Kubešově ulici je ode mě dodnes pomalovaná zeď, u které jsme měli takové malé hřiště. Namaloval jsem na stěnu bílý dům a stromy, obojí je po čtyřiceti letech stále viditelné. A v Krpoli jsem chodil taky na základku i na gympl.
Jak důležitá pro vás byla střední škola?
Slovaňák pro mě byl naprosto zásadní, dal mi víc než vysoká. Hlavně díky dvěma mým učitelům. První z nich byl náš třídní a češtinář, básník Vít Slíva. Byl skvělý, na svoji dobu nekonformní, šel proti režimu, vyučoval i o věcech, o kterých se učit nesmělo. Protože to vnímal jako svoji povinnost. I způsob, jakým s námi mluvil, byl úplně jiný. Například nám řekl, ať se vykašleme na nějaké čtenářské deníky, že ho to vůbec nezajímá, ale hlavně ať čteme. Také nám nosil gramodesky a pouštěl rockové kapely. Hodně dbal na psaný projev, pamatuju si, že mi vždycky říkal „sloh za 1, pravopis za 5“. Dělal jsem totiž hrubky… a dělám je do dneška.
A ten druhý učitel, který vás formoval?
Dalším důležitým vyučujícím pro mě byl náš fyzikář Miroslav Šulc, dodnes se potkáváme. Byl hodně přísný, stará škola, ale přednášel vysokoškolským způsobem – mluvil a my jsme si zapisovali, co jsme chtěli, což mi pak pomohlo přizpůsobit se na univerzitě. A jak jsem později pochopil, také měl s komunisty různé problémy. Na Slovaňáku byli tenkrát problémoví učitelé – buď měli problémy s režimem, nebo s alkoholem. Nebo obojí. Ale byli skvělí.
Když se chce člověk zabývat vesmírem, co by měl studovat? Asi má dost široké možnosti, že?
Dnes už ano. Dříve byla astronomie o pozorování hvězd, dnes je to multioborová disciplína. Pokud někdo chce pracovat ve vesmírném průmyslu, radil bych buď přírodní vědy, nebo techniku. Záleží, jestli chce být spíše vědcem, nebo praktikujícím technikem.
Co když chce být astronautem?
V tom případě jsou dvě možnosti. Buď vystudovat nějakou vysokou školu, mít dobrou fyzičku, umět velice dobře anglicky plus ještě nějaký jazyk k tomu… a mít velkou výdrž, aby vyhrál konkurz – Evropská kosmická agentura (ESA) dnes běžně vypisuje výběrová řízení na kosmonauty. Druhá možnost je strašně zbohatnout a zaletět si do vesmíru jako turista. Ale to je třeba sto milionů dolarů. V obou případech se musí hodně makat.
Hodně firem v oboru kosmického průmyslu, které sídlí v Brně, je slovenských.
Proč se právě Brnu tolik daří v oblasti vesmírného průmyslu?
Zajímavé je, že hodně firem v tomto oboru, které sídlí v Brně, je slovenských. Trend je totiž takový, že chytří Slováci ze Slovenska v současné době odcházejí. Podstatné je to, že Brno jako město je příjemné k životu. A pak že VUT i MUNI vesmírný průmysl aktivně podporují, navíc chrlí studenty, techniky, programátory, vědce, které firmy následně mohou zaměstnat.
Takže je tu dobré podhoubí, podmínky?
Je to taková synergie, dříve tu firmy hodně dělaly do letectví, od kterého je k vesmírnému průmyslu už jen pár kroků. Když splníte normy na výrobu leteckých komponent, můžete zvládnout i vesmír. Začalo s tím pár společností a postupně na sebe nabalily další. Evropská kosmická agentura tu navíc založila „byznys inkubátor“, malou kancelář, která v perspektivních oblastech dává finanční pobídky startupům. Nejsou to žádné velké peníze, ale pro rozjezd je to dobré. A začínající firma hlavně získá know-how, certifikáty, že je schopna spolupracovat s ESA. Pak už byznys běží úplně jinak.
Do kosmu se chystá brněnská družice BRNOsat. Studenti mohli navrhovat vlastní experimenty, které družice vynese na oběžnou dráhu. Máte už nějaké výherce?
V březnu vyhlašujeme první „pasažéry“. Bude mezi nimi speciální ultrafialová kamera určená ke zkoumání vzdáleného vesmíru, kterou navrhuje tým z Masarykovy univerzity. Studenti z VUT zase chystají dva materiálové experimenty, mimo jiné zaměřené na maziva. Ale na BRNOsatu najdete i různé srandičky, družice bude například vysílat písničku Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem.
Vznikají tu i další zajímavé projekty stran vesmírných misí?
Spousta! Další skupina studentů VUT chystá vlastní experimentální družici, pak tu máme Simona Klingu, středoškoláka z Bystrce, který vede tým jménem LAZAR, s nímž vyhrál mezinárodní ceny a jejichž družice LAZARsat už se do vesmíru dostala. VZLU Aerospace vede projekt stavby dvou družic, každá za jednu miliardu korun. Půjde o kamery, jedna se bude dívat na Zemi a sloužit k dálkovému průzkumu planety, druhá bude hledět do vesmíru a sloužit coby astronomická observatoř.
Přicházíme k Městskému divadlu. Proč patří k vašim oblíbeným místům?
Současný ředitel Stanislav Moša je pro mě v lecčem vzorem. V tom, jak divadlo komunikuje s veřejností, jak si váží svých diváků. A rád se sem chodím odreagovat. Když celý den řešíte problémy a pak vyrazíte někam za kulturou, chcete, aby vás to pobavilo, abyste si vyčistil hlavu. Nepotřebujete úplně vážné, těžké kusy. Herci z Městského divadla nám navíc namlouvají pořady. A s Petrem Hlouškem, jejich designérem a grafikem, jsme udělali v planetáriu tři pohádky.
Hvězdárna je po rekonstrukci, co nového nás tady čeká?
Digitální planetárium, kam chodí 90 % našich návštěvníků, jsme měli dvanáct let v provozu. A za těch dvanáct let byla naše projekční plocha, tedy ta bílá polokoule nad lidmi, zaprášená. Dvakrát jsme ji vysáli, teď se ukázalo, že už to nejde. Problém je, že tím sálem prošlo víc než milion lidí. A jak se lidé potí, vypařujícím se potem nám plochu zamastili. Na mastnotu se pak nalepil prach, a už s tím nic moc udělat nešlo. Jediná možnost je umýt ji nějakým roztokem, firma ale nezaručovala, že nezůstanou šmouhy. Nakonec jsme se rozhodli dát bílé plechy pryč a nainstalovat nové.
Jde o složitý proces?
Jsou to takové speciální perforované pláty, kolega odhadoval, že se musí ručně upevnit asi patnácti tisíci nýtky. To na světě zvládne jedna jediná firma, u které se musíte objednat rok dopředu a čekat v pořadí. Šest týdnů, během nichž se plocha renovovala, jsme využili na výměnu projektorů, kabelů… V podstatě úplně nový systém, takové omlazení planetária.
Snažíme se ukázat, že vesmír je daleko zajímavější, než napovídají vědecko-fantastické filmy.
Také máte novou expozici v suterénu hvězdárny, co v ní uvidíme?
Říkáme jí Vesmír za zrcadlem a zrcadla v ní hrají důležitou roli. Expozice ukazuje věci, které nejsou běžně viditelné – ať už radioaktivní záření, nebo rozložení temné hmoty ve vesmíru. Snažíme se ukázat, že vesmír je daleko zajímavější, než napovídají vědecko-fantastické filmy. A že o něm vlastně skoro nic nevíme. Důležitá věc je, že hvězdy, všechen ten zářící plyn, galaxie, mlhoviny, naše planeta, dokonce i my lidé, to vše je složeno z tzv. viditelné hmoty. Ta však tvoří pouhá 4 % celého vesmíru.
Co zbytek?
Zbytek tvoří temná energie a temná hmota. Víme, že existují, ale jinak o nich nevíme nic. Ty hvězdy, co tak obdivujeme, a dokonce i my sami jsme v měřítku vesmíru bezvýznamní. Kolem nás je úplně jiný svět, než jsme schopni lidskými smysly vnímat, částice temné hmoty právě teď prostupují našimi těly… a naprosto je ignorují.
A na jaké nové pořady se můžeme na hvězdárně těšit?
Spolu s omlazeným planetáriem přicházíme hned se dvěma novými pořady. Jeden je pro menší děti a jejich rodiče, jmenuje se Velké dobrodružství malé Sluneční soustavy a děti se v něm dozví něco o planetách. Druhý je spíše pro mládež a dospělé, jmenuje se Honba za asteroidy, je o malých tělesech Sluneční soustavy, které v minulosti mohly třeba za vyhynutí dinosaurů. A my se je dnes snažíme poznávat pomocí různých kosmických sond, představení je tedy plné krásných vizualizací. Do programu se nám také vrací loni ukončené Pink Floyd’s The Dark Side of the Moon.
Zastavujeme v Pivnici U Čápa. Váš oblíbený podnik?
Chodím sem vlastně více než třicet let. Samozřejmě ne každý večer, ale jednou za čas se rád k Čápovi zastavím. Mám ho v živé paměti z dob, když to ještě byla taková zaplivaná levná hospoda. 17. listopad 1989 jsem zažil jako vysokoškolák, léta jsme se pak s bývalými spolužáky právě U Čápa scházeli, abychom na listopad a dění po něm zavzpomínali.
Co nějaké další oblíbené podniky v Brně?
Mám rád asijskou kuchyni, takže se ženou občas zajdeme třeba do Mori nebo do různých asijských bister na Běhounské a v okolí. Sem tam si naplánuju pracovní snídani v Intru, dělají tam nejlepší vejce Benedikt v Brně.
Proč je pro vás důležitým místem nemocnice u svaté Anny?
V létě 2020, když všichni slavili v ulicích mezidobí mezi dvěma karanténami, jsem já ležel právě tady. V červenci jsem totiž dostal klíšťovou encefalitidu a boreliózu zároveň, a během 24 hodin jsem se zdravotně úplně rozpadl. Bylo to nečekané, neměl jsem totiž klíště, nebo o něm alespoň nevím. Skončil jsem u svaté Anny, po dvou dnech mě odvezli na JIP do Bohunic, pak mě pustili domů… načež jsem ochrnul a skončil znovu u svaté Anny. Zachránili mi tady život.
Zní to jako kombinace, ze které se těžko dostává.
Když jsem se z toho koncem září alespoň trochu vykřesal, říkal jsem panu profesoru Brichtovi, že jsem si myslel, že umřu. A on mi odpovídal, že jsem si to myslel správně, oni si to prý mysleli taky. Nicméně u Anny mě z toho vyhrabali. V první řadě tím, že přišli na to, co mi bylo, což nebyl lehký úkol – posílali mě od čerta k ďáblu, vyšetřovala mě psychiatrička, měl jsem asi pět magnetických rezonancí, zjišťovali, jestli nemám nějakou tropickou chorobu.
Byl to pro vás do určité míry formující zážitek?
Určitě, člověk si uvědomí, co je v životě důležité. Dodneška mám různé zdravotní problémy, ale věda dneska dokáže zázraky a na mně se to jasně ukázalo. A já znovu děkuji všem zdravotním sestrám i lékařům.
Rozhovor končíme na hvězdárně – přemýšlím, jakým směrem se budou planetária posouvat v budoucnu. Kam se rozvíjet?
O tom také často přemýšlím! Od roku 1959, kdy se v Brně spustilo malé planetárium s promítáním hvězdné oblohy, se toho zase tolik nezměnilo. Pořád promítáme na strop obrázky, samozřejmě v mnohem lepším rozlišení. Je to barevné, zábavné, hýbe se to, ale v zásadě jde stále o totéž. Jednu dobu jsem si říkal, že nás převálcují různá VR, ale nestalo se to. Dělali jsme si takový průzkum, proč k nám lidé chodí, proč nejdou třeba raději do kina.
Nemáme sice animace jako od Pixaru nebo produkci hollywoodských bijáků, ale to, co u nás lidé zažijí, nezažijí nikde jinde.
Jaká byla odpověď?
Že to, co dávají v kině, si lidé stáhnou z internetu i doma. Ale to, co děláme my, neseženou, a i kdyby ano, neuvidí to na kopuli. Nemáme sice animace jako od Pixaru nebo produkci hollywoodských bijáků, ale to, co u nás lidé zažijí, nezažijí nikde jinde. Tak si myslím, že planetária ještě nějakou dobu budou fungovat. Alespoň dokud nevznikne nějaká projekce přímo do hlavy. Ale to se za mého života nestane.
Navíc, pro mě osobně hvězdárna není jen místo, kam si zajdu na nějaký pořad, ale také dost významný hráč na kulturním poli města.
Před patnácti lety, když se chystala rekonstrukce, přesvědčoval jsem politiky, že tvoříme místo, kde dojde k průniku vědy, umění a vzdělávání. Ale nenapadlo by mě, že to tak nakonec opravdu dopadne.
V březnu hvězdárnu coby (spolu)pořadatele čekají dvě větší akce, od 4. do 6. 3. Brno Space Days…
Brno Space Days je spíše festival pro poučenou veřejnost. Firmy, které působí v kosmickém průmyslu, na dva dny otevřou své brány návštěvníkům, takže ti se budou moci podívat do jejich výrobních prostor. K tomu máme tady na hvězdárně workshop, na němž se dozvíte, jak si postavit malou družici.
A co uvidíme na letošních Dnech elektronové mikroskopie (od 24. do 30. března)?
Dny elektronové mikroskopie jsou směs odborných přednášek i akcí pro širokou veřejnost. Podtitulem festivalu je „padouch nebo hrdina“ a představíme další nafukovací model – tentokrát to bude bakteriofág, tedy virus infikující bakterie. Do toho vás čeká výstava fotografií a jednotlivé brněnské instituce, které mají s tématem co do činění, chystají různé aktivity pro mladé děti, středoškoláky i veřejnost. Během toho týdne se odehraje asi padesát různých událostí. A my se staráme o to, aby se informace o Dnech elektronové mikroskopie dostaly k lidem.
S bakteriofágem plánujete cestovat po městě?
Osvědčilo se nám to už s želvuškou – před festivalem děláme takovou guerillovou kampaň po městě, budeme bakteriofág nafukovat na různých místech Brna. Po dobu trvání festivalu pak bude model umístěný ve Vaňkovce. Takže lidé budou nakupovat a u toho se fotit s obřím bakteriofágem.
V průběhu roku nás ale festivalů a akcí čeká více…
Za pozornost určitě stojí Festival planet, ten se bude konat opět v červenci a srpnu. Předvedeme další nafukovací model, ještě není jasné jaký, ale bude to něco ze Sluneční soustavy. Diskutujeme o třech variantách, všechno jsou to známá vesmírná tělesa předvedená netradičním způsobem – něco podobného, jako když jsme ukázali temnou podobu Země. První zářijový víkend pak chystáme Festival vědy a techniky, zatím největší vůbec.
V čem se změní oproti minulému ročníku?
Doteď jsme měli vždy pronajatou půlku pavilonu A, letos si troufneme na celý! Pravděpodobně to bude největší přehlídka svého druhu ve střední Evropě.
U světelného smogu záleží na tom, jaký úkaz chcete pozorovat, na zatmění Slunce se můžete dívat i ze Svoboďáku
Jaké zajímavé úkazy budeme letos pozorovat na obloze?
V sobotu 29. března kolem poledne nás čeká částečné zatmění Slunce, na to je určitě potřeba se podívat. Moc hezké bude také ranní seskupení planet 10. a 11. srpna, kdy budou na ranní obloze krásně viditelné planety a dojde k těsnému setkání Jupiteru a Saturnu.
Když chci tyto úkazy pozorovat, vyplatí se mi vyjet kousek za Brno, abych unikl nejhoršímu světelnému smogu?
Vzhledem k tomu, že Brno má půl milionu obyvatel, musel byste jet několik desítek kilometrů, aby byl světelný smog o něco menší. Hodně také záleží na tom, jaký úkaz chcete pozorovat, na zatmění Slunce se můžete dívat i ze Svoboďáku. U seskupení planet je zase důležité spíš to, aby měl člověk výhled správným směrem, v aktuálním případě na východ. Pak jsou ale úkazy jako polární záře, u níž čím tmavší obloha, tím lépe. Na druhou stranu, když na obloze svítí Měsíc jako přírodní zdroj světelného znečištění, tak je jedno, kde jste.
Jiří Dušek
Vystudoval astrofyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, od roku 2008 působí jako ředitel Hvězdárny a planetária Brno. Dlouhodobě se věnuje popularizaci vědy a výzkumu, pod jeho vedením prošla hvězdárna zásadní rekonstrukcí, přivítala více než milion návštěvníků a stala se partnerem mnoha významných firem i institucí a pořadatelem oblíbených městských akcí. Taky je velitelem stroje na zázraky a komandérem kontaktního centra pro mimozemské návštěvy.
Převzato z časopisu KAM v Brně (3/25).