Marie Štěpánová: Mám velkou důvěru v tvůrčí proces.
Marie, zabýváš se divadelní scénografií. V posledním projektu Divadla Feste jsi vytvořila site-specific představení. Tedy v reálném prostředí. Bylo to jiné?
Pro mě se ten způsob uvažování tolik nemění. I u klasické scénografie ráda pracuji s inspiracemi z reálného prostředí a hledám paralely mezi textem/námětem. Tudíž je můj výchozí bod všímavost vůči okolí. Stejně tak jako u site specific projektů. U site specific vnímám jako výhodné to, že člověk na sebe může nechat místo přímo působit a právě díky času, který stráví v lokalitě, se zajímavé momenty ukážou. Právě práce s časem je něco, co mě u site specific velmi baví. Cítím z ní totiž nutnost nějakého druhu poctivosti. Musíte v lokaci vytvořit reálné vztahy k lidem, k místům a ty pak nabídnou významné inscenační momenty.
Je něco, co Tě v onom reálném prostoru obyčejného života mimo divadelní budovy baví a přitahuje nejvíce?
Baví mě na tom, že člověk musí být neustále ochotný přehodnocovat svoje očekávání a představy. Věci se organicky dějí, lokality se proměňují, člověk potkává nové místní… občas to umí být únavné, ale vnímám, že mě to hodně naučilo.
Jedná se u projektů v reálném prostředí s reálnými lokálními lidmi stále o divadelní práci?
Mantinely divadla jsou pružnější, než se může zdát. A i projekt, který pracuje tímto způsobem, divadlem je. I když jde člověk do klasické divadelní budovy, může se v hledišti mezi diváky stát situace, která se pro nás stane dominantní. V divadle hraje i scéna, kostýmy, atmosféra. To všechno je i u site specific, akorát v jiných poměrech a konstelacích.
Člověk musí být neustále ochotný přehodnocovat svoje očekávání a představy.
Marie, zabýváš se divadelní scénografií a zároveň arteterapií. Můžeš se pokusit popsat napětí, které ve tvé osobě mezi těmito dvěma světy vzniká?
Musím se přiznat, že necítím, že by ve mně vznikalo napětí. Vnímám, že tyto obory jsou dostatečně odlišné a zároveň mají potenciál k tomu se doplňovat, jsou totiž z jednoho světa. Nerada je odděluji.
Jaké jsou prvotní úvahy umělkyně při procesu tvorby divadelní scénografie?
Mám velkou důvěru v tvůrčí proces. Při práci s lidmi se můj focus obrací na ně. Neuvažuju tolik o tom “proč já?” Přirozeně zde vnímám důležitost věnovat se lidem a hledám tedy cesty, jakým způsobem to bude nejlepší.
Eviduješ nějaké společné linie, které se v procesu tvorby site-specific divadla u tebe jako scénografky a zároveň terapeutky setkávají?
Těch vnímám spoustu! Divadlo, umění a arteterapeuticky směřována práce operuje s podobnými nástroji, jen je vše směřováno k jinému cíli. Ve všech těchto oborech se brnká na struny emocí. Člověku se tak může dost jednoduše stát, že se u tvorby nebo i konzumace umění dostaví terapeutický účinek. Site specific má určitě velký terapeutický potenciál, už jen díky tomu, že jde blízko k lidem, oslovuje je v jejich prostředí.
Marie Štěpánová
Je scénografkou Divadla Feste. Pochází z Přerova. Absolvovala střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, konkrétně obor Užitá malba. Věnuje se práci s dětmi, malbě, grafice a háčkování.
