Patrik Boušek: Divadlo pro lidi, v teniskách a s pivem v ruce?
Jaká byla vaše cesta k divadlu?
Kamarádi na základní škole mě přesvědčili, abych s nimi začal chodit do dramaťáku na místní ZUŠku. Jejich hlavní argument byl, že kvůli generálkám před vánočním a závěrečným představením budu mít čtyři omluvenky z výuky ročně.
Vlastně si ani neuvědomuju nějaký moment úžasu, kterým by na mě divadelní tvorba zapůsobila, ale postupem času na amatérské úrovni zaplnila většinu mého volného času a z psaní povídek a básniček jsem přesedlal na psaní divadelních her. Na konci střední jsem se zkusil přihlásit na divadelní dramaturgii na JAMU, abych zjistil, jestli to moje psaní za něco stojí. To jsem se sice nedozvěděl (stejně jako co je dramaturgie), ale byl jsem přijat. A to mi otevřelo dveře do světa divadelních profesionálů.
Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti a úspěchy v oblasti umění?
Pracoval jsem jako dramaturg a scénárista na volné noze v různých divadlech po České republice (Městské divadlo Zlín, Západočeské divadlo Cheb, Studio Ypsilon, atd.) a každá inscenace dovedená do zdárného konce je podle mě úspěch. Za ten největší úspěch ale považuju, že se nám s kolegyněmi Evou Lietavovou a Annou Prstkovou podařilo založit, rozjet a udržet při životě naše nezávislé divadlo bazmek entertainment. Brněnští diváci mohli vidět naše inscenace Ein Strudel und Nekonečno, Uran 235, Atatürkiáda a další. Fungujeme, vytváříme nové inscenace, jezdíme s nimi po republice a do zahraničí a to je neskutečný zdroj zkušeností přesahujících běžnou dramaturgickou práci. A když se cítím unaveně, podívám se na všechnu tu práci, co je za námi a nemůžu uvěřit tomu, co všechno jsme dokázali.
A zároveň nemůžu nezmínit Brněnská nezávislá divadla. Jejich vznik jsme iniciovali opět s Evou Lietavovou. Spojit čtrnáct nezávislých divadelních spolků do jedné organizace, to je myslím asi taky úspěch.
Jak podle vás vnímá současná společnost divadla obecně?
Já asi spíš můžu mluvit o tom, jak bych si přál, aby současná společnost divadlo vnímala. A to jako prostor kterého se nemusí bát, jako zábavné místo plné zajímavých ( i když někdy trochu náročnějších) podnětů, jako možnost setkání se s různými názory, jejich vyslechnutí, zvážení a klidně i nesouhlasení s nimi. Divadlo je tady totiž pro diváky. Každý, kdo tvrdí něco jiného, kecá.
Jak těžké je v době VOD platform (př. Netflix, HBO, Disney+) dělat divadlo?
Stejně jako vždy. Divadlo je nevděčné v tom, že vyžaduje obrovské množství lidské energie koncentrované na jedno místo a do jednoho času. Nazkoušet celovečerní inscenaci trvá většinou jeden až dva měsíce intenzivní práce a takové uvedení nepotřebuje jenom herce na scéně, ale také osvětlovače, zvukaře, dále všechny ty lidi, kteří odbavují vstupenky, kupují spotřební rekvizity, obsluhují bar, ukládají kabáty, chystají scénu, uklízí scénu, říkají hercům, že je všechno nachystané a v neposlední řadě divadlo vyžaduje, aby si na něj našly čas desítky lidí v jednom městě v jeden večer a vážily cestu až do divadelního sálu a poté i z něj. Když si to takto představíte, asi pochopíte, proč divadelníci považují plný sál za malý zázrak.
Co přineslo divadlům období Covidu a online streaming divadelních představení (př. Dramox)?
Přineslo to především obrovskou existenční nejistotu a změnu diváckých návyků (odliv lidí ze sálů ovšem nezažívají jen divadla, ale i kina a další místa, která spoléhají na to, že se lidé rádi setkávají v omezeném prostoru). Sice se hodně streamovalo a experimentovalo s divadlem ve virtuálním prostoru, ale divadlo vždy stálo na sdílení prostoru s ostatními. Během streamu těžko zažijete takový ten moment, kdy se spolu s vámi rozesměje celý sál, nebo kdy si po vypjaté scéně většina diváků úlevně poposedne. To, že Dramox získal možnost expandovat je výborné v tom, že dal možnost i menším divadlům, aby si pořídila profesionálně udělaný záznam, kterým se pak mohou prezentovat. Divadelních inscenací je příliš mnoho, takže veřejnoprávní média zvládnou zachytit jen specificky vybraný zlomek.
Čím se liší provoz a dramaturgie nezávislých divadel od divadel „tradičních“? Jaká jsou specifika, výhody a nevýhody nezávislé divadelní scény?
Největší nezávislost nezávislých divadle spočívá ve svobodě výběru toho co budou hrát, kde budou hrát a kdy budou hrát. Zřizovaná divadla mají nějaké povinnosti vůči městům, která od nich očekávají určitý obsah. Jen výjimečně se dočkáte v brněnských zřizovaných divadlech japonské frašky, loutkového představení pro dospělé, venkovní pohybové přednášky, univerzálního audiowalku, nebo interaktivního divadla pro dva. Zároveň máme oproti zřizovaným divadlům mnohem větší nejistotu v tom, co s námi bude z finančního hlediska a tak většinou zvládneme uvést maximálně jeden až dva nové projekty ročně, zkoušíme delší dobu po kratších časových úsecích a v osobách režisérů, dramatiků a dramaturgů spojujeme i povinnosti účetních, grantových expertů, scénografů, rekvizitářů a podobně.
Jaká témata se v oblasti nezávislého divadla aktuálně diskutují na celostátní úrovni?
Témata tvůrčí nebo provozní? Co se tvůrčích témat týká, tak se to dá asi jen těžko definovat, rozhodně hodně rezonují aktuální společenská témata spojená s environmentálními a ekonomickými problémy a také osobním well-beingem. Divadlo má jako každé médium jen dvě možnosti, jak se vyrovnat se společenskými tendencemi - buď je potvrzovat, nebo zpochybňovat a je na každém tvůrci, co si vybere. My v nezávislých divadlech asi raději zpochybňujeme.
Z provozního hlediska hodně řešíme například status umělce a situaci na Slovensku - jak zabránit tomu, aby se podobný scénář opakoval i u nás. Ohledně statusu umělce existuje v mediálním prostoru i mezi umělci samotnými řada nedorozumění. Rozhodně se nejedná o automaticky nárokovatelnou jednorázovou podporu za nicnedělání, ale nevím, jestli mám prostor to nějak víc přiblížit. Abychom zabránili Slovenské situaci tak jako umělci nejspíš prostě musíme víc ukazovat a dokazovat našim spoluobčanům co je na umění a jeho nezávislosti skvělé a proč stojí za to.
Proč je podle vás nezávislá divadelní scéna důležitá?
Už jsem to trochu naznačil - nezávislá divadla mají možnosti dělat jiné věci, než divadla zřizovaná, mohou být odvážnější v tématech i ve zpracování, nebo se mohou věnovat systematicky jedné formě. Pracujeme s omezenými prostředky, takže častokrát musíme přicházet s nečekanými scénickými postupy a inovacemi. Zřizované divadlo si například může koupit speciální světelný zdroj, nebo zaplatit někomu za výrobu složité jevištní konstrukce. My musíme přijít na způsob, jak udělat stejně dobrý efekt nějak jinak. Divadelní invence často vychází právě z práce nezávislých divadelníků, kdy se některé postupy časem dostanou i na velké scény, které nejsou tak moc tlačené do inovativnosti. Ale to je jen technická stránka věci.
Ještě důležitější je, že v nezávislých divadlech máte k tvůrcům a tvůrkyním opravdu blízko.
Po repríze máte možnost potkat celý inscenační tým a popovídat si s nimi o tom, proč si vybrali zrovna to, či ono téma a proč je zpracováno tak, jak je.
Ve zřizovaných divadlech je režisér, či režisérka většinou jen na premiéře. Také máte možnost poznat i jiné části města, protože hráváme nejen v centru. No a také nikdy nevíte s jak velkou diváckou výzvou se v nezávislém divadle setkáte. A to mi přijde na nezávislém divadle velmi vzrušující a důležité, protože to povzbuzuje u návštěvnictva myšlenkovou otevřenost, kterou někdy zřizovaná divadla prostě nemohou riskovat. Také dává další možnosti umělcům a umělkyním, kteří by za normálních okolností kvůli práci odešli z Brna. A každý takový člověk je pro město velká ztráta, protože už do něj/ní (ať už přímo, či nepřímo) nalilo spoustu peněz a plody této investice si užívá třeba Praha. Mimo to je jistě také výhoda, že si na sál můžete vzít pivo, víno nebo nealko. Navíc nemusíte dodržovat žádný společenský "dresscode", stačí přijít (klidně v teniskách či vytahaném svetru) a užít si představení!
Kdy, jak a proč vznikla Brněnská nezávislá divadla (BND)?
Brněnská nezávislá divadla, z.s. vznikla už na konci roku 2022, rok jsme se setkávali a dávali dohromady plán na další působení a vytvářeli web. Spolek stojí na třech pilířích: Za prvé dávat vědět brněnským divákům o tom, že je v Brně extrémně bohatá a zajímavá nezávislá divadelní scéna, kterou stojí za to sledovat. Ostatně takřka každý den někde nějaké z našich nezávislých divadel hraje. Za druhé cítíme potřebu se vzájemně podporovat a předávat si zkušenosti. A za třetí chceme být partnerem pro magistrát města Brna co se diskuze o podpoře nezávislého divadla v Brně týká.
Proč jste se vy osobně rozhodl pro nezávislou divadelní scénu?
Mám rád tu svobodu. S každým projektem pronikám do nového tématu. Kvůli inscenaci Uran 235 jsem se půl roku věnoval tématu jaderné energie, teď chystáme inscenaci o módě, která mě normálně vůbec nezajímá, ale najednou o ní vím spoustu zajímavých věcí a dokážu ji víc ocenit. Taky (alespoň v Brně) mám pocit, že si jako divadelníci míň závidíme a víc si rozumíme. Ve zřizovaných divadlech je ta konkurence občas až nepříjemná. Ale zároveň chci říct, že ta hranice není tak pevná, nestojíme na barikádách proti sobě. Ty dva světy jsou vzájemně prostupné. Pracujeme často i ve zřizovaných divadlech, kde se snažíme vždy odvést tu nejlepší možnou práci. Ale v nezávislém divadle můžeme být opravdu svobodní a jeden projekt chystat klidně i několik let, aby výsledek stál opravdu za to.
Co obnáší dělat nezávislé divadlo?
Neustálý stres z toho, jestli bude dost peněz, jestli herci neodejdou do angažmá do jiného města. Obtížnost plánování zkoušek, hledání prostorů na zkoušení a na hraní. Ale taky vzrušení z toho, že se to opravdu děje a že se to i daří. Radost z toho, že jste přilákali byť třeba jen dvacet lidí v té obrovské konkurenci velkých divadel, kin, gastra, i toho Netflixu, a teď jsou součástí vašeho světa a vy jejich. Sedět v hospodě a zaslechnout konverzaci u vedlejšího stolu o vaší inscenaci a potutelně se usmívat. Tohle všechno a mnohem víc.
Jaké jsou trendy v performativním umění dneška?
Víc než kdy jindy umělci a umělkyně přemýšlí nad tím, co je pro ně dobré, jak dělat kvalitní umění a přitom se úplně nevyčerpat. Prekarizace, tedy větší množství podobně náročných zaměstnání je častější, než kdykoli předtím. Romantická představa života v uměleckých bytech, nebo čtvrtích vzala za své a současní mladí umělci a umělkyně umí kromě uměleckých výstupů dělat copywritery, PR, učit, spravovat sociální sítě, organizovat eventy. A často jim skutečně nezbývá nic jiného, než mít několik prací zároveň. Tento trend ovlivňuje způsob práce i témata, protože když vás něco jako uměleckou duši pálí, potřebujete tomu přijít na kloub, zjistit, proč to tak je a co se s tím případně dá dělat.
Jaká je funkce divadla v 21. století? A jak očekáváte, že se bude vyvíjet do budoucna?
Funkce divadla se vlastně za tisíce a tisíce let moc nezměnila, takže žádné velké změny neočekávám. Tím myslím, že divadlo má a vždycky mělo za úkol posilovat společnost a společenskou pospolitost. Shromažďuje obec fyzicky na jedno místo a předestírá myšlenky, které buď potvrzují, co si lidé v publiku myslí, nebo které jsou naopak pro publikum znejisťující.
Co se asi může trochu změnit je perspektiva, kterou divadelníci budou nahlížet na svět. Myslím, že už teď je vidět určitá snaha vnímat svět i z jiného pohledu, než lidského, snaha dát hlas i jiným aktérům našeho světa. Např. zvířatům, budovám, kamenům a mikroorganismům… A taky vnímám větší snahu o nějaký optimismus, hledání možností lepšího světa. Občas říkám, že v bazmek entertainment nám nejde o konflikty mezi lidmi navzájem, ani o konflikty mezi lidmi a světem kolem nich, ale o konflikty mezi tím jaký svět je a jaký by mohl být.
Proč by měli čtenáři do nezávislého divadla zavítat a jaké představení by jim v prosinci nemělo uniknout?
Nám se stává, že na naše představení přijdou lidé, kteří už jsou unavení divadlem, mají to spojené s povinnými návštěvami divadla se školou, nebo jdou jednou dvakrát do roka z povinnosti do nějakého velkého divadla, protože jim nějací příbuzní dají lístky k vánocům.
A pak se nějak zatoulají k nám a potom nám u piva říkají: netušili jsme, že i TOHLE může být divadlo, to bychom chodili častěji!
V prosinci by čtenářům nemělo uniknout ideálně žádné představení (směje se Patrik Boušek). Sledujte web brnenskadivadla.cz a vyberte si, co vás bude zajímat ze všeho nejvíc. Pokud chcete najít něco nového, než na co jste zvyklí, náš web takové hledání usnadňuje. A pokud už nezávislým divadlům fandíte, tady je najdete na jednom místě.