Jindřich Chatrný, kurátor výstavy Brno nostalgické: Veduty mají velkou vypovídající hodnotu.
Jak vznikl nápad na koncept této výstavy?
Koncept vznikal v časovém úseku asi dvou let. Výstavou jsme také chtěli připomenout, že Muzeum města Brna letos oslavilo 120 let a s ním samozřejmě i založení sbírky vedut. Výstava je koncipovaná jako doklad vývoje města. Museli jsme projít všechna uložená díla, abychom byli schopní vytvořit plynulou linku. Stěžejní pro nás bylo představit tvorbu Franze Richtera.
Proč zrovna téma nostalgie?
Nostalgii si návštěvníci navodí tím, že je celá výstava koncipovaná jako noční procházka. Začínáme černou barvou a postupně se dostáváme až k modři. Vycházíte tedy za soumraku a vaše cesta končí za úsvitu u nejnovějších děl.
Jakou nejstarší vedutu můžou návštěvníci na výstavě vidět?
Jedná se o vedutu z roku 1593 od Jana Willenberga. Tou také celá výstava začíná.
A nejmladší?
Nejmladší veduta je z roku 2020. Od brněnského výtvarníka Martina Zálešáka, který pracuje na cyklu pohledů na Brno.
Proč jsou veduty důležité?
Jde o jejich vypovídající hodnotu. Ukazují nám, jaké byly detaily domů jako jsou třeba štuky, římsy, domovní znamení nebo i barevnost fasád. Je výpovědí o reáliích v dobovém oblékání či podobě krajiny.
Máte zde nějakou oblíbenou malbu? Čím vás právě ona fascinuje?
Všechny jsou nesmírně zajímavé a působivé. Pro mě osobně byl fascinující právě Jan Antonín Volejníček a jeho komorní městská zákoutí, která evokují impresionismus. Po výtvarné stránce jde o velmi kvalitní díla. Nesmím opomenout ani Antonína Procházku, Eduarda Miléna nebo Františka Foltýna.
Malby nezachycují pouze konkrétní místa, ale také historické události. Se kterými se na výstavě můžeme setkat?
Třeba s příjezdem prvního vlaku z Vídně do Brna v roce 1839 nebo se zpodobněním slavnostního odhalení Památníku míru v Denisových sadech v roce 1818, kde můžete shlédnout hned dvě studie, a dokonce také model samotného obelisku. Máme zde také zachycenou záplavu na řece Svratce.
Dozvíme se také nějaké informace a zajímavosti ze života autorů vystavovaných obrazů?
Nejvíce informací si odnesete ze života Franze Richtera.
Můžete mi o něm prozradit více?
Obdivuhodná je jeho odvaha vzdát se své profese lékaře a začít se věnovat pouze umění, a to bez hlubšího malířského či kreslířského školení. Dokonce si v Brně založil výtvarnou školu.
Proč je jeho dílo ústředním motivem výstavy?
Ilustrují to, jak si tehdy mnozí umělci všímali nejen samotných budov i městských zákoutí, ale zároveň dokázali navodit atmosféru s místem spojenou. Svou tvorbou také zaznamenal mnoho důležitých událostí v dějinách Brna. A samozřejmě kvůli jeho spojení s městem.
Čekají na návštěvníky nějaké další zajímavosti?
Zajímavý je určitě videomapping. Návštěvníci mají možnost sledovat místo, kde malíř stál a jaký celek krajiny zabíral. Na modelu se vždy objeví daná výseč a k ní dobový obraz. Osvěžením je také dynamická veduta vyobrazující Zelný trh. Jde o rozfázovaný postup litografie doplněný o ruch města s hudebním podkresem. Jde o vedutu, na níž je divadlo Reduta, kde vystupoval mladý Mozart, tak jsme k dokreslení atmosféry zvolili jeho skladu Turecký pochod. Také jsme kolekci doplnili o dobové oblečení. Konkrétně o troje dámské šaty. Jedním z hlavních témat byl čas, tak návštěvníci mohou shlédnout i hodinky a různé přístroje pro měření času.
Jak se změnila umělecká tvorba zaměřená na topografické malby s vynálezem fotografie? Měla na ni fotografie velký vliv?
Rozhodně s vynálezem fotografie nezanikla. Žila a nadále, byť „na okraji“, žije dál v krajinářské tvorbě, k níž svým způsobem patří. Fotografie to má jednodušší. Může danou chvíli okamžitě zachytit a během krátké doby ji prezentovat v jakékoliv podobě. Vznik malby je samozřejmě časově delší. Právě u Richtera můžeme sledovat přípravný proces a víme, že než jeho dílo dostalo svoje finální ztvárnění v podobě litografie, tak mohl uplynout i rok intenzivní práce.
Máte tip na současné autory, kteří se zabývají zachycováním podoby města?
Prezentujeme dílo Jiřího Pikouse a Martina Zálešáka. Samozřejmě i dnes se řada dalších výtvarných umělců věnuje tvorbě vedut, ale velmi často tyto jejich komorní skici z cest, slouží jen pro soukromé potěšení vlastní či blízkých přátel a veřejnosti tak zůstávají většinou „utajeny“.
Na jaké další výstavy byste nás na podzim pozval?
V Domě umění je aktuálně výstava sochaře, malíře a pedagoga Mariuse Kotrby. Takže bych určitě doporučil navštívit tuto vynikající prezentaci jeho celoživotního díla.